Jméno autora:Lenny

Osmý den našeho putování se nesl v duchu stopování a poznávání Lisabonu. „Ne“ není pro mě odpověď, a tak se prostě rozhodnu (rozhodneme), že do centra dojedeme stopem, protože nechceme utrácet za dopravu. A navíc, stopem je to stejně zajímavější. Stopujeme na místě, kde to není úplně asi ideální na stop, ale mě strašně baví […]

Brzké vstávání nám fakt moc nejde. Došlo mi, že skoro v každém článku říkám, že jsme si výjimečně přispaly. 😀 Oukej, dnes opravdu ne. Vstáváme kolem půl 5 ráno. Jenže to by nebyla Lenička, kdyby něco nepopletla. Na ostrově je jiný čas, a já si omylem nastavila budík o hodinu dříve. No rozhodně lepší, než

I když jsme včera (nebo vlastně dnes ráno) po párty nešly příliš pozdě spát, děje se toho poslední dny tolik, že si dnes dovolíme přispat si a načerpat trochu energie. Vstáváme opravdu až kolem 11. Jelikož jsme slíbily, že dnes budeme vařit my, musíme zajít do místního obchůdku dokoupit nějaké potraviny. Když míjím auto, nečekám

Tenhle den si budu pamatovat myslím ještě hodně dlouho. Na snídani nebo spíše už brzký oběd jsme si daly cereálie s mlékem. Poté jsme se s Henriquem domluvili, že nás vezme autem na výlet a projedeme velkou část ostrova. Nasedneme, Henrique začne startovat auto a co se nestane, auto nějak nejde nastartovat. Nejdříve si myslíme, že to

Včera večer byla trochu bouřka a pršelo. Po vydařené a velké večeři, která byla v naší režii jsme všichni sebou flákli na postel a chvíli odpočívali. Pak jsem klasicky psala a upravovala fotky. Povídali jsme si. Miguel nakonec řekl, že už si půjde lehnout, neboť zítra vstává brzy do práce. Budíček nastavujeme na půl 7 ráno.

Jak už víte, ještě včera odpoledne jsme nevěděly, kde budeme večer spát. Měly jsme za sebou dva lety, těžké batohy na zádech a docela velký spánkový deficit. Přemýšlely jsme, že budeme zpívat nebo tancovat a dáme vedle sebe cedulku: „Nemáme, kde spát.“ Nakonec se nám ozval jeden couchsurfer. Provedl nás městem a ukázal mnoho krásných

Dnes jsem se probudila na letišti. Musím uznat, že letiště v Curychu nebylo vůbec tak špatné. Vstávám, jdu do „koupelny“, jak tomu s Jančou říkáme a vyčistím si zuby. Žádný dlouhý chystání, neboť nám za chvíli letí letadlo. Kam? Směr PORTO! Musím uznat, že cítím jisté vzrušení, zároveň však jsem ještě trochu unavená. Let proběhne

Vstanu, dám si sprchu, abych se trochu rozebrala, a začínám balit. Klasicky jsem to nechala na poslední chvíli. Nicméně nestresuji, prostě to dám, že jo. Musím. Nic jiného mi nezbývá. 😀 Dříve jsem to nestíhala, neboť byla párty. A i kdybych to dříve stíhala, stejně bych to asi nechala na poslední chvíli. Mě to tak