Téma Ticho bylo v poslední době všude kolem mě. Cítila jsem, že to není náhoda, cítila jsem, že si mě to volá, že je to přesně ono. To vzácné Ticho, kdy si mám uvařit dobrý čaj, obléct teplý pletený ponožky od babičky, vzít si barvy a být sama se sebou v Tichu. Jí do sebe a k sobě. Povídat si, ptát se, objevovat. Všechny ty hlubiny duše i krásy vědomí. Všechno to, co nabízí sám největší umělec jménem Život.
Samozřejmě mě napadalo několik podob Ticha, ať už veselých, smutných, barevných či černobílých. Já se ovšem chtěla zaměřit právě na ty momenty, kdy je nám hezky, kdy cítíme harmonii a slunce v duši. Kdy jsme právě tak nějak Sami se sebou, i s ostatními. Ty momenty, kdy víme, že je vše tak, jak má být.
No a tak po několika dnech přemýšlení a tvoření z toho vzniklo : 7 podob ticha podle lišky Amélie.
Každý obrázek vznikal s láskou a nějakou myšlenkou. Každý dostal své jméno tak jako miminka dostanou jméno v den narození. Každý má předat nějaké poselství.
1.) LÁSKA
Tento obrázek symbolizuje Lásku. Lásku, která hřeje jako, když tě obejme Máma, jako ten oheň v létě u táboráku, jako ty vlněné pletené ponožky od babičky. Lásku, která si na nic nehraje, pouze je. Tak čistá a průzračná jako studánka v lese. Tak svobodná jako vítr ve vlasech v parném létě, když vyndáš hlavu z karavanu a zakřičíš do všech světových stran: “Miluji život!” Nebo taky, když si sjedeš svou první vlnu na surfu. Láska není klišé, Láska je koření života. Tak milující a bezpodmínečná. Miluje Tě bez podmínky a pravidel. Láska je čokoláda, surfování, filmový plac a “kamera, akce”, ale taky ovocný kompot při nedělním obědě v Beskydech. Láska je vše, na co pomyslíš a cukají se ti u toho koutky. A ďolíčky. Láska je to třísekundové Ticho před tím, než se políbíte. Ten moment, kdy se setkají Vaše pohledy a Ty víš. Ty víš, že je to ono. To Ticho s příchutí motýlků v břiše.
2.) VESMÍR
Tento obrázek symbolizuje Vesmír.
“To, co vysíláš, to se Ti i vrací.” Ten Vesmír, kterým jsi obklopen. To nekonečno příběhů, barev, chutí, přání a hvězd. Všechny ty možnosti a touhy. Jsou to všechny ty večery, kdy jen zasněně koukáš na oblohu a přemýšlíš. V tom vzácném Tichu. O tom, kdo jsi, co chceš, a kam směřuješ. O tom, čeho se bojíš a kolik času Ti ještě zbývá. O tom, kdy asi potkáš toho Pravýho nebo tu Pravou. O tom, jestli na nás shora koukají Ti, kteří už tady s námi bohužel nemohou být. O tom, co ti dělá největší radost. Vesmír je i ta největší obava, i to nejtajnější přání.
Vesmír je Život a Život je Vesmír. To vše, čemu věříš nebo čím a kým se obklopuješ.
3.) SEBELÁSKA
Co je to Sebeláska? Umět milovat Sám sebe? A umíme to? Vezmeme někdy sebe na randíčko? Do toho nejhezčího lesa, na tu nejlepší zmrzlinu pod sluncem, do toho oblíbenýho artovýho divadla nebo kina, do tý výborný restaurace na večeři, na tu procházku krásným parkem, krmit labutě na Náplavku nebo třeba koukat ze střechy na všechny ty výhledy do nekonečna a ještě dál. Sebeláska je umět se pochválit. Říct: “Teda Léňo, tobě to ale dneska sluší.” Sebeláska je umět říct ne, ale taky ano. Sebeláska je najít odvahu k tomu, co opravdu chceme. Sebeláska je být sami sebou, ne nikým jiným, ne tím, co po nás chce okolí nebo někdo jiný. Sebeláska je prostě být tím, kým jsme. Sebeláska je dovolit si být šťastný. Dovolit si prožít život přesně takový, jaký chceme. Dát si vanu plnou pěny, tancovat vesele do rána na ty nejlepší pecky, procestovat svět nebo třeba vykřičet všechna svá přání do všech koutů světa. Dovolit se milovat přesně takoví, jací jsme. Bej výjimky. Se všemi svými plusy i mínusy. Protože právě o tom to je. Nebýt na sebe občas příliš přísný. Být sám sobě parťákem. Kámošem. Láskou. Sebeláskou.
4.) KLID V DUŠI
Tento obrázek symbolizuje Klid v duši.No jo, ale co je to ten klid v duši? Dá se ho vůbec nějak dosáhnout? Zkoušeli jste už tolikrát meditovat a myšlenky Vám lítaly sem a tam, doleva, doprava, nahoru, dolů, všude, že už Vás to pomalu, ale jistě přestávalo bavit a spíše než klid v duši dostavil se neklid? Nezoufejte. Klid v duši může být úplně cokoliv. Západ slunce. Kapky deště stékající po okně. Chuť čokolády. Teplé pletené ponožky. Krb a praskající dřevo. Stavění sněhuláka. Rozbalování vánočních dárků. První pusa. Nebo třeba taky teplo domova a slunce v duši i kolem. Sněhové vločky. Barvy podzimu. Jarní paprsky. Klid v duši může být ale klidně ta meditace. Meditace na polštářku a vůně olejíčků a svíček. Přítmí a intimní atmoška. A samozřejmě teplý ovocný čaj. Vůně skořice a pomerančové kůry. A nesmí chybět ani ta chlupatá deka, to je jasný. Klid v duši je když cítíš, že je vše tak, jak má být. To ticho, které se rozprostře po celém prostoru jako ranní kapky rosy. Osvěžující a čisté ticho. To ticho, které chceš.
5.) HARMONIE
Harmonie s příchutí horké čokolády nebo kakaa. Sladkého kakaa, které jsme snídali každé ráno jako děti. Harmonie je, když si vezmeš knížku a začteš se do ní tak moc, že ztratíš pojem o čase. Harmonie je, když tvoříš a cítíš, jak každá tvá buňka v těle tancuje radostí. Harmonie je být špinavá a ušmudlaná od barev ve vytahaným svetru a lacláčích, kterým tvoje Máma říká “zahradníky”. Harmonie jsou všechny ty svíčky a vonný olejíčky. Harmonie je koukat na film klidně už podesátý a znát všechny hlášky nazpaměť. Třeba “Harry, jdu do baráku” nebo “Vzhůru do nekonečna a ještě dál!”. Harmonie je všechny ty melodie hudby, které u toho poslouchám. Harmonie jsou všechny ty duše, které se našly. Harmonie vyzařuje Světlo, kterým jsi obklopen. To kouzlo osobnosti. Ta jiskra v oku a ďolíčky při úsměvu. Harmonie je tanec našich Životů.
6.) DOMOV
Domov je tam, kde můžu být sama sebou. Domov je tam, kde mě přijímají takovou, jaká jsem a já je takové, jací jsou. Ok, i s těmi malými nedokonalostmi, které všichni máme, hihi, a které nás občas vytáčejí do nepříčetnosti. Domov je tam, kde je mi teplo. Domov je nedělní oběd v Beskydech u jednoho stolu, s ovocným kompotem a vůní bábovky. Domov je ten výhled na hory, to slunce v zádech i ten puding jako dezert po obědě. Domov je, když se sejde celá rodina a je veselo. Domov je krb a praskání dřeva. Domov jsou všichni Ti, které milujeme a někdy trochu nesnášíme, ale pak zase milujeme. Domov je Bezpečí. Domov je Teplo. Domov je Láska.
7.) MÍR
Mír, který cítíš, když dojdeš svou pěší pouť před katedrálu v Santiagu de Compostela. Mír, který cítíš, když máš kolem sebe milující rodinu a přátelé. Mír, když surfuješ při západu slunce. Mír, když padá první sníh. Mír, když ti oznámí, že jsi zdravý. Mír, když najdeš svou spřízněnou duši. Mír, když zdoláš nějaký vrchol. Mír při všech procházkách v lese. Mír při tom, kdy cítíš jemný vánek, slyšíš veselé racky a cítíš vůni právě upečené buchty. Mír, když tě ráno probudí první sluneční paprsky. To ticho, které vždy cítíš, když jsi napojen. To ticho, mír v duši a láska. Prosím, ne válkám. Ne válkám v nás samých, okolo, i ve světě. Ano, lásce a míru. Protože to je nejvíc. Pravda a Láska. A mír.
