Osmý den našeho putování se nesl v duchu stopování a poznávání Lisabonu. “Ne” není pro mě odpověď, a tak se prostě rozhodnu (rozhodneme), že do centra dojedeme stopem, protože nechceme utrácet za dopravu. A navíc, stopem je to stejně zajímavější. Stopujeme na místě, kde to není úplně asi ideální na stop, ale mě strašně baví bořit hranice nemožného. Jsem strašně ráda, že jsem Janču nakazila, a je pro každou srandu. Haha. A tak nakonec Janča poprvé stopne své auto a má neuvěřitelnou radost. Řidič nás hodí do centra přesně tam, kde jsme potřebovaly. Ou jééé. Dává nám na sebe kontakt a zcela vážným hlasem říká, že se mu můžeme ozvat, kdybychom zase potřebovaly. Haha, máme osobního řidiče, proč ne. 🙂
Venku je vážně vedro. Mám oblečené své nové červené šaty a užívám si, že mám na sobě něco čistého. Poslední dny pořád střídám dvě trička. Ale nevadí mi to. Haha. Teď si ale zase trochu více připadám jako člověk/žena. Naši výpravu začneme v našem oblíbeném parku Rato, který nás zachránil, když se nám chtělo strašně spát. Pamatujete? Je to fakt nádherný park. Já se prostě rozplývám nad vším, tak už je to asi trapné. 😀 Nicméně opět chvilku odpočíváme. Poslední dny jsme pořád unavené. Ale zároveň šťastné a plné skvělých zážitků.
Z parku pokračujeme, kde nás nohy vedou. Míjíme taky katedrálu, kde se zastavíme. Strašně mě baví střídat tyhle protipóly. Ruch města a pak tichý kostel, kde hraje potichu hudba, zapaluješ svíčku a jen tak si na chvilku posedíš a zapřemýšlíš. Má to magickou atmosféru pro mě. Myslím na rodinu a přátele. Je mi fajn. Pak jdeme směrem k mostu, který vypadá jako ten slavný v San Franciscu. Mimochodem, tam se chci taky moc podívat. 🙂 Musím uznat, že mi strašně hrabe. Janče pak taky. Zpíváme, tancujeme, mluvíme hlouposti, smějeme se. Mluvíme na sebe s Jančou lámanou angličtinou, říkáme nesmysly. Prostě je sranda. Například se začneme bavit s místními kačery. Jo, slyšíte správně. Pojmenujeme jednoho jako Mildu. Milda nechce skočit do vody. Snažíme se ho podpořit. “YOU CAN DO THAT, JUST DO IT!” Prosím, skoč. Je to fakt kámoš. Kouká na nás a asi nás moc nechápe. Dokonce začne kálet. To se nás trochu dotkne. Nechci nic říkat, ale mohl to udělat za keříkem. Ale i tak je to kámoš. Jo, tak takhle se my tady bavíme. A ne, nejedeme na ničem. Haha.
Ten den stopnu/stopneme fakt hodně řidičů. I když ze začátku nechtějí, většinou povolí a vezmou nás. Nevím, jak to dělám. Vážně. Asi to umím trochu i zahrát. 😛 Hehe. Ale na 2.stranu nikoho nenutíme, to je jasný. Mám radost, když většinu řidičů pobaví náš styl cestování. Když nám začnou radit, kde je autobusová zastávka, odpovídáme, že cestujeme lowcost, a že nemáme peníze na jízdenku. Není to sice úplně pravda, oni to podle mě ale ví. Fakt jsem strašně vděčná (a klepu) za ty všechny zážitky, které nejen díky stopu máme. 🙂
Každý den tady strašně moc nachodíme a zjišťuji, že se mi udělal puchýř na malíčku. Auuuu. Přežiji to, že jo. Co by ne. 😀 Zastavujeme u takového malého “hradu”, který je přímo v moři. Tady děláme fakt hlouposti. Jeden pán s paní nás pozorují a smějí se. Dělám, že surfuji a podobné věci. Zpátky opět stopujeme. Opět se mi podaří ukecat jednoho pána, který nás hodí skoro až před dům. Samozřejmě nikdy neřekneme, kde přesně. Pro pocit bezpečí. Nicméně tenhle pán má ve stejném věku svého syna, který je navíc umělec. Hraje na kytaru, a tak mi pouští nějaké jeho písně. Fakt se mi to líbí. Dojedeme 10 minut před devátou, takže ještě stíháme supermarket, který máme nedaleko.
V obchodu připomínáme smršť blesku. Víme, pro co jdeme. Vajíčka ovšem nemůžeme najít. Míjíme prodavače, a tak se ho zeptáme: “Where are eggs?” (Kde jsou vajíčka?) Odpovídá nám velice vtipně: “What is eggs?” (Co to je?) A my s Jančou nevíme, zda se máme smát nebo co. Chápeme, že nemusí umět anglicky, ale po celém dni cestování nám přijde vtipné všechno. Znovu mu zopakujeme. “Eggs. You know. From hen.” (Vajíčka. Od slepice.”) Popisujeme, co vajíčka jsou a on stále neví. Začneme se všichni tři smát, jde se zeptat kolegy. Přichází, stále neví. Až najednou mu svitne a řekne:” Ááá, eggs!” (Áá vajíčka!) “From chicken.” (Od kuřat.) Najednou už ví a odvede nás k regálu, kde opravdu jsou vajíčka. Všichni jsou šťastní. Konec dobrý. Haha. Nakoupíme opravdu rychle.
Když přijdeme na byt, uvaříme si fakt dobrou večeři. Špagety s boloňskou omáčkou a sýrem. Jednoduché, levné a přitom výborné. Taky rovnou připravíme zeleninový salát na zítra. Chceme zase trochu ušetřit. Přece jen si člověk občas může jídlo vytvořit a mít dobrý pocit, že nemusí kupovat předražené z obchodu. Následuje sprcha, psaní článku, upravování fotek, prostě jako obvykle. Kolem půl 2 ráno (tipuji) jdeme spát. Byl to opět nádherný den.
Děkuji.
Lenny