Tenhle den si budu pamatovat myslím ještě hodně dlouho. Na snídani nebo spíše už brzký oběd jsme si daly cereálie s mlékem. Poté jsme se s Henriquem domluvili, že nás vezme autem na výlet a projedeme velkou část ostrova. Nasedneme, Henrique začne startovat auto a co se nestane, auto nějak nejde nastartovat. Nejdříve si myslíme, že to naskočí. Opak je pravdou. Musíme vymyslet plán B. Jelikož je sobota, autobusy tady skoro nejezdí. Navrhuji stop. Henrique nás jde kousek odprovodit, a pak už to je na nás. Nečekám a zkouším všechny řidiče, neboť tady je opravdu dost málo lidí. Všude je jen příroda a krávy. Krávy a příroda. Haha. Jo a jeden kůň. A pak ještě ti uštěkaní psi. Řidič, kterého se ptám hned jako první, nás sice nevezme, ale něco nám tam radí. Jdu zkoušet dál, až najednou uslyším za zády auto. Je to ten řidič číslo 1. Nakonec si to rozmyslel. Jsem šťastná, že nás hodí na nějakou lepší silnici, kde bude větší šance někoho stopnout. Povídáme si. Říká, že jede na svatbu kamarádovi. Možná kvůli nám přijde trochu pozdě, ale prý to nevadí. Jeho manželka je v 8.měsíci těhotenství, a tak raději zůstala doma.
Na „hlavní ulici“, která mi přijde skoro stejná jako ta předtím, je o něco málo větší ruch. Myšleno tak, že tady občas nějaké auto projede. Haha podruhé. Je pod mrakem, začíná mlha a pršení. Není to úplně ideální stav, ale neklesáme na mysli. Neustále Janče opakuji, že je třeba myslet pozitivně. To taky uděláme. Stopuji řidiče, pána středního věku, který vypadá jako azorský mafián. Nerozumí angličtině, říká mi něco portugalsky. Tomu pro změnu nerozumím já. Domlouváme se rukama nohama. Nakonec nás vezme, a je to asi jeden z „nejlepších“ stopů ever. Nejdříve se mi snaží vysvětlit něco s benzínem, pravděpodobně mu dochází a chce nás někde vysadit. Já se mu ale snažím vysvětlit, že tady nikoho nestopneme. Voláme pak Henriqovi, který mu řekne něco portugalsky. Chvíli říkám i něco česky, samozřejmě ale nerozumí. Každý si něco mluvíme, nikdo nerozumí, je to sranda. Nasedne zpět do auta. Jedeme dál. Je totálně mlha, všude bílo, nic nevidíme. Předjíždí každého řidiče. Mám pocit, že jedu v nebi. Z ničeho nic se mu otevřou dveře auta. „Ooo shit.“ vyhrknu a následně se začneme všichni tři smát. Hodí nás na místo, kam jsme chtěly. Děkujeme mu. Sete Cidades je naše první zastávka. Stále trochu prší. Stále nejde nic vidět. VŠUDE JE TOTÁLNĚ BÍLO. S Jančou jsme z toho trochu zklamané, ale zároveň stále doufáme, že se počasí zlepší. Neklesám na mysli, natáčím si videa a docela se tomu i smějeme. Je zde stánek s jídlem, takže hlady neumřeme. Haha. Taky jedna paní prodává pohledy. Pro jistotu si jich pár koupíme, kdybychom to přece jen neviděly naživo. Čekáme. Rozhodneme se pojíst. Dáme si bagetu s chorizem a hranolky. Následně říkám Janče, že bychom měly někoho stopnout, protože nám za chvíli všichni odjedou. Jdu za prvním autem, dva mladí muži, řeknou nám jo. Jako musím říct, že jsme natrefily na super stop. Víte proč? Protože kluci jsou tady taky na dva dny. Máme tedy podobné cíle, co chceme vidět. Strávíme s nimi celý den až do večera.
Svět je vážně malý. Chris, který je z Rumunska zná stejného člověka jako já. Ionut Grama je herec, se kterým jsem hrála v Zimní pohádce. Mám ho fakt moc ráda. Nevěděla jsem ale, že je tak populární a známý. Přijde mi to fakt neuvěřitelné.
Lagoa do Canaria mi totálně vyrazí dech. Počasí nám přeje. Je to nádhera. Všude jen zeleň a hory. Do toho zpívající ptáci a totálně čerstvý vzduch. Nedivím se, že je tento ostrov přirovnáván k Novému Zélandu. Jsem totálně nadšená a unešená tou atmosférou. Není potřeba nic říkat, stačí si to jen užívat.
Následně projedeme další místa, většinou se jedná o jezera, a nakonec se vracíme zpět k naši první zastávce, kde jsme se potkali. Nyní už svítí slunce. Nemůžu uvěřit, že je to to místo, kde jsme ráno byly. Najednou jsou zde úchvatné dech beroucí výhledy. Naproti je zchátralý hotel, ze kterého jdou vidět všechny tyhle krásy mnohem lépe. Dodává to tomu neobvyklou atmosféru. Večeři máme domluvenou s naším hostitelem, a tak se rozhodneme kluky opustit. Ulice, kde je sotva pár domečků a jeden prodejce zeleniny. Ten se začne smát, když nás vidí stopovat. Máme nejdříve několik neúspěšných pokusů, nakonec ale stopnu starší pár, který spolu cestuje už přes 40 let. Je to naprosto krásné povídání. Moc jim to spolu sluší. Jde vidět, že se mají stále moc rádi. Tohle bych chtěla taky jednou zažít. Odvezou nás na letiště, odkud se dá už lépe dostat k hostiteli. Další dobrá zpráva je, že Henrique stačil opravit auto a může pro nás dojet.
Večeři připravujeme společně. Každý nějak pomáhá. Upečeme si quiche. Je to výborný. Posléze se rozhodneme jít na místní párty. Převlečeme se, já si dám rtěnku a vyrážíme. Jsme v takovém artovém prostoru, je to tam fajn. Dáme si víno. Jelikož jsme ale docela unavené, odcházíme relativně brzo. Henrique nás vezme do pekárny, která prý nesmí chybět, když jde člověk na párty. Kupujeme si pizzu a čokoládový dort, který se rozplýval na jazyku. Když dorazíme, celé utahané usínáme za 3, 2, 1 teď. Jsem zvědavá, co přinese zítřek. A zároveň děkuji za tyhle skvostné zážitky, které by určitě nenastaly, kdybychom měla vše naplánované dopředu.
Lenny
