Vstanu, dám si sprchu, abych se trochu rozebrala, a začínám balit. Klasicky jsem to nechala na poslední chvíli. Nicméně nestresuji, prostě to dám, že jo. Musím. Nic jiného mi nezbývá. 😀 Dříve jsem to nestíhala, neboť byla párty. A i kdybych to dříve stíhala, stejně bych to asi nechala na poslední chvíli. Mě to tak víc baví. Je to větší adrenalin. Ještě musím zařídit plno věcí typu zajít nakoupit, zařídit pojištění, napsat si různý poznámky, check-in letenek apod. Z obchodu dojíždím relativně pozdě. Začínám, být trochu nervózní, protože cítím, že už trochu nestíhám. V pokoji to vypadá jak po bombě. Naštěstí si s moji spolucestující snažíme vypomoct, a prostě nestresujeme. I když jsem měla pocit, že můj nově koupený batoh je docela velký, po pár věcech mi už tak veliký nepřijde. Každopádně uznávám, že prostě nepotřebuji milion triček a milion věcí. Fakt ne. Jsem s tím naprosto v pohodě. Hlavně člověk opravdu zjistí, že k cestování potřebuje jen pár věcí.

Uklízím, chvátám, zařizuji, až konečně se mi podaří to vše dobalit. Jupí! Jdu na tramvaj, všude jsou samý výluky, a tak místo 15 minut trvá cesta cca půl hodiny. Naštěstí jsem měla ještě trochu rezervu. S Jančou kupujeme pohledy, abychom měly, co dávat našim novým potenciálním kámošům. A pak už směr letiště. Áááá, jak já miluju ten prostor. Cítím tolik vzrušení, když tam jsem. Cítím, že je to místo jak loučení, tak hlavně také scházení a poznávání nových lidí. Ten adrenalin. Ten vzrušující pocit, kdy nevíte, co Vás čeká. To vyjití z komfortní zóny. Sedíme a čekáme, až se otevře Gate.

IMG_20170704_185658

V letadle se seznamuji s Terkou, kterou čeká pěší pouť do SANTIAGA. To mi přijde boží. Seznámím se s ní tak, že ji poprosím o žvýkačku. Prostě life is so nice! ? Let jako takový proběhne naprosto v pohodě. Dokonce dostaneme i malou sváču  a pití, což nás mile překvapí. Po příletu do Zurichu nás čeká noc na letišti. Jdeme na jezdící pác a děláme kravinky.

„Holky, vy taky spíte na letišti?“ zeptá se jeden mladý muž.

„Jojo.“

Začínáme si povídat, a přichází k nám i jeden klučina z Los Angeles. Je to skvělý povídání. Povídáme si o tom, jak je letiště skvělé místo na poznání nových lidí. Vyměňujeme si své příběhy. Zároveň u toho píšu. Momentálně už je jedna ráno. Za chvilku si půjdu umýt zuby a ulehnout. Musím říct, že jsme si tady vytvořily takový malý „obýváček“. Jsou tu takové mini sedačky, je tu teplo, takže já jsem spokojená. Záchody jsou taky hezký, takže máme i „koupelnu“. Tak jo, ADVENTURE TRIP ZAČAL. A já jsem zvědavá, co přinese. Očekávání nemám. Nicméně věřím a doufám, že to bude super. Tak se budu snažit zase o tom psát, neboť mě to vážně baví a jsem ráda, když to můžu s Vámi sdílet. Mějte se, jak jen chcete. Nyní je půl 2 ráno, za cca 3,5 hodiny vstáváme, tak si půjdeme už lehnout.

Tak čau.

Vaše cestovatelka Léňa

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *