Jak už víte, ještě včera odpoledne jsme nevěděly, kde budeme večer spát. Měly jsme za sebou dva lety, těžké batohy na zádech a docela velký spánkový deficit. Přemýšlely jsme, že budeme zpívat nebo tancovat a dáme vedle sebe cedulku: “Nemáme, kde spát.” Nakonec se nám ozval jeden couchsurfer. Provedl nás městem a ukázal mnoho krásných míst. Nyní se nacházíme v naprosto nádherným bytě, máme za sebou tuhle úžasnou snídani, kdy ten quiche upekla maminka našeho hostitele a posloucháme Elephant od Tame Impala. Povídáme si naše příběhy a za chvíli půjdeme zase na další cestu. Život a lidé v něm jsou krásní a štědří, pakliže tomu sám uvěříš. Jsem vděčná za to vše.
Tak takhle jsme se cítily, když nám na stole přistála bohatá snídaně. Nebudu ale předbíhat. Víte, když cestuji, snažím se vstávat relativně brzo, abych toho stihla, co nejvíce. Dnes jsme si ale řekly, že si odpočineme. Fakt si užíváme, že máme postel a sprchu. Víme, že to není samozřejmost. A už vůbec ne, když člověk cestuje. Náš hostitel nám připravil vajíčkovou omeletu se žampiony, paprikou a rajčaty s křupavou bagetkou. Nalil nám kávu, která se rozvoněla po celém bytě. No a na závěr jsem ochutnala domácí quiche od jeho maminky. Mňam! Moje chuťové buňky zažily přímo vášnivé orgie. Po snídani plné energie se vydáváme na další túru. Procházíme se městem, prozpěvuji si a Miguelovi to přijde vtipné. Když zpívám, znamená to většinou, že jsem spokojená. Spíše je to takové broukání.
Přecházíme přes most, fouká mi vítr do vlasů, slyším štěkající psy a pár racků. Portugalsko a racci to jde prostě k sobě jako černá a bílá. Ten zvuk slyšíme všude a pořád. Krom racků jsou tady ještě holubi. A ti vykonávají potřebu vždy a všude. Plno střech je označkováno. Dokonce jsem dnes viděla člověka, který to dostal přímo do obličeje. Haha.
„Hey, do you know Seagull from Čechov?“
Porto má velice specifický styl domů. Vše je tak nějak rozbité a neopravované. Dodává to tomu ale zvláštní atmosféru. Občas mi to připomíná trochu Maltu. Na zídkách vidím fialové květy. Když procházíme kolem místních umělců, kteří rozehrávají tóny, nedá mi to, a musím začít tancovat. Pohupuji se do rytmu jako loď na rozbouřeném moři. Vyzývám k tanci Miguela. Zpočátku nechce, já ho ale stejně vytáhnu. Pak míjíme jeden starší pár s pejskem, kterého si pohladím. Jmenuje se Gipsy a vypadá jako černá liška s malými oušky. Od snídaně nám zbyl kousek bagetky, a tak se rozhodneme nakrmit zdejší ryby. Chvilku se natáhnu, poslouchám hudbu, šum města, jásající děti a rozhoupané vlny.
Nakonec se rozhodneme využít jízdenku a jet na pláž. Nasedneme na vlak, jedeme asi 40 minut od Porta, vystupujeme na pláži Silvalde. Když uvidím písek, rozutíkám se a běžím k moři. Usmívám se. Vlny se mě poprvé dotknou a já mírně ucuknu. „Je to docela studené.“ prohlásím. Radost mi to ale nezkazí. Tancuji, skáču, raduji se, směji se. Utíkám tam a zpět. S Jančou jsme jako malé děti. Pofukuje mírný vítr. Pár otužilců se ale koupe. Pak se rozhodnu utíkat po pláži a být na chvíli sama. Pouštím si Otherside od Red Hot Chili Peppers a následně Time Od Hans Zimmer. Je mi fajn. Jsem strašně ráda, že Janča i Miguel byli pro můj návrh zajet na pláž. Zítra totiž Miguel půjde do práce, tak budeme cestovat samy, a opět s těžkými batohy. Zvolíme tedy asi nějakou pohodičku. A pak už směr letiště. Když jsme přijeli z pláže, stavili jsme se v obchodu nakoupit nějaké potraviny. Dnešní večeře je v naší režii, abychom se alespoň trochu odvděčily našemu skvělému a hodnému hostiteli. Jsme mu fakt strašně vděčné za to vše, co pro nás udělal. Vaříme nakonec těstoviny s omáčkou, zeleninou a sýrem. Musíme trochu improvizovat, protože máme pouze jednu pánev a žádný hrnec. Je to sranda. K večeři nám Miguel nabídne sklenku vína. Pak už zase klasicky sprcha, poslouchání písniček, povídání, psaní a upravování fotek.
Musím uznat, že dnešní den byl taky naprosto skvělý. Strašně mě to poznávání baví a naplňuje. Teď budu ještě chvíli upravovat fotky a pak už půjdu spát. Samozřejmě vše za doprovodu rozvášněných racků.Tak dobrou noc! (Další fotky na konci článku.)
Lenny
