Psal se nějaký pátek, konkrétně bylo 30.6. 2017, a já věděla, že toho musím hodně stihnout. „Jste volní.“ Jaká to nádherná věta. Když jsem přišla z práce, začala jsem si balit malej bágl. Samozřejmě jsem to nechala na poslední chvíli jako vždy, a tak jsem jen „házela“ nějaký věci a přemýšlela nad tím, jaké to bude. Čekala mě stanovačka s lidmi z Lowcost Race, kteří postoupili do 2.kola. Bylo ve mně vzrušení a trochu strach, neboť počasí nemělo být příliš přívětivé. Vzhledem k tomu, že jsem zimomřivec level 1000 (pro ty, co neví, co to znamená, = je vám všude a vždy zima), občas mám nervy kvůli počasí.

Domlouvám si rychle jízdu přes Blablacar, potkávám se ještě s kamarádkou Erí, kterou jsem neviděla hodně dlouho, a pak už zase utíkám na metro. „Dobrý den.“ poznávám se s řidičkou, a asi za 3 minuty zjišťuji, že spolujezdkyně jedou taky do Plzně za stejným účelem jako já. Dáváme se do řeči, a je mi jasné, že můj původní plán „trochu se vyspat“ nakonec nevyjde. Haha. Nevadí mi to ale, že jo. S holkami zjišťujeme, že jsme všechny trochu napnuté a nervózní. Ale těšíme se.

Na nádraží se potkáváme s dalšími členy této šílené soutěže, a rovnou se rozejdeme do kempu. Kemp je teprve v počátcích, a tak ještě není vše zařízeno. Záchod pěkně „hezky do přírody“, a pokud si chcete dát sprchu, můžete pomocí konve. Je to trochu punk, ale nejsme přece žádný „máničky“, že jo. Hihi. První úkol zněl jasně: Postavte si vaše stavení.

„Léňo, umíš stavět stan?“

„No, kdysi jsem ho stavěla, ale už je to dávno. A co ty?“

„No, já ho stavím poprvé.“

Haha, obě se na sebe usmějeme, a obě se do toho s vervou pustíme. Asi působíme jako Pat a Mat, ale po chvíli se nám to přece jen podaří postavit. Uvidíme starou vanu, a ta samozřejmě nesmí chybět v našem obydlí. Postavíme si ji vedle stanu. Pak ještě uvidíme stoleček, který se nám hodí do našeho obýváku. Kytice na stůl v podobě pár větví ze stromu samozřejmě nesmí chybět. Vše děláme na čas, a už nám tady zvoní „Rudolf“ neboli klakson, který nás bude upozorňovat na nástupy. Začneme klasicky různými seznamovacími hry.

„Jmenuji se Káťa a vypadám prý jako králík.“

„Jmenuji se Léňa, a nemám ráda králíky.“

Všichni se začnou smát. Dodávám: „Teda jako nerada je jím, ale jinak je ráda mám. Ráda je třeba hladím atak.“ Co to zase plácám, pomyslím si.

„Tak, teď Vás rozdělíme do skupin a budete chodit po různých stanovištích….“ Čeká nás hodně různých her, všechny zde rozepisovat nebudu, bylo by to na dlouho, nicméně všechny byly skvělé. Večer sdílíme své svačiny a večeře, popíjíme Metaxu a rozděláváme oheň. Jelikož jsme s Jahú akční holky, které rády tancují, pouštíme hudbu a začínáme tancovat. Pokračujeme pak i na střeše.  Ááá, jak já miluju střechy! Všichni si tak nějak už u nás zvykli, že jsme prostě šílené. I tak krátká chvíle jim stačila. Hihi. „A little party never kill nobody“, že jo. Miluju oheň. Užívám si to. Povídám si chvíli i s Vojtou, a je mi fajn. Pak nás rozeženou, abychom šli spát. Obleču si, co nejvíc vrstev, přitulím se, a snažím se usnout, co nejdříve.

A tak je půl 5 ráno, budíček v podobě Rudolfa se rozeznívá všude kolem, a ty se pomalu rozespalej vykrádáš ze stanu. Je zima. „Budíček. Jdeme se koupat.“ Aha, dobrý vtip, probleskne mi hlavou. Nakonec běžíme k řece, kde posnídáme lentilky, které ale nejdřív vysáváme brčkem. Poté si ještě pochutnáme na kousíčku jablka.

„Tak máme za sebou oběd a jdeme na véču.“ A ne, nikdo nejsme na drogách. To se fakt dělo.

Nakonec si jdu zase lehnout. Dopoledne je opět nabité aktivitami, a odpoledne samozřejmě taky. Přijde na řadu „10 challenges“. Chodíme po Plzni a plníme různé úkoly. Jeden z nich je docela jednoduchý, a sice načepovat někde pivo. Využíváme kavárnu, která je kousek, a za pomyté nádobí nám dovolí naše načepované pivo si i vypít. To by šlo. Nejvíce mě asi bavila výzva, kdy jsme si měli zajistit teplý oběd, ale neutratit ani korunu. První oslovený muž nás sice odmítl, ale následující dva mladí muži už ne. Byli to cizinci. Popsali jsme, o co jde. „It sounds great. Ok. Why not.“ Ještě před obědem jsme zašli k nim na hotel, a uklidili jim, což byla taky jedna z výzev. Pak následoval luxusní oběd, nakonec i s lahví vína. Konečná útrata činila 1300 Kč. (Pokud nevěříš, koukni na video na konci článku. Je tam důkaz. :D) Pak nás kluci hodili na nádraží, kde se zrovna dělají nějaké stavební úpravy, a to se nám hodilo. Museli jsme mít fotku na nějakém bagru nebo něčem tomu podobném.

„Dobrý den, můžeme si zkusit to řídit?“

„Anebo víte co? Můžeme si vlézt do té „naběračky“ a povozíte nás? Prosíííím.“

„Prosím. My Vám dáme každá jednu pusu.“

No a tak se za pár minut ocitáš v naběračce bagru, a jezdíš si to sem a tam. Smějeme se. Jsme trochu opilé, ale ne natolik, abychom si to vše živě neuvědomovaly a neužívaly. Kluci nás hodí ještě do pivovaru, kde potkáme skupinku Němců, které využíváme k další výzvě. Sehrajeme dramatickou scénu Romea a dvě Julie. Ještě stihneme najít synanogy, nabídnout taneční lekci, stopnout několik řidičů, a třeba i takové to vozítko s pivy. „Můžeme nastoupit?“ „Ne.“ Ne, pro nás není odpověď. Za minutu už sedíme ve vozítku, na které jsme minutu před tím trochu drze vyskočily. 😀 Pánům se to ale líbí, na stole nám přistává další pivo. Oukej, to bychom měly.

Takhle nadšeně plníme všechny výzvy. Projíždí policajti, a tak stopujeme i je. Synanogu nám sice otevřít nemůžou, hodí nás ale na další místo, a příjemně si popovídáme.

„A co byste mohli? Chceme dobrodružství.“

Dají nám vyzkoušet pouta. Nakonec dojíždíme do kempu fakt stylovým způsobem. „Holky přivezli policajti. Haha.“ smějí se nám v kempu. Smějeme se, loučíme se a stihneme si udělat i fotku.“ No vida, občas se stačí jen hezky usmát a být otevřený. Bylo to naprosto boží! Večer máme různé herecké hry, takže jsem ve svém živlu. Dost se nasmějeme. Hra „If you know what I mean“ patří nově mezi mé oblíbené. If you know what I mean. Skvělý večer plný hraní na kytaru, zpívání, ohně, objímání s fajn lidmi, Metaxy a povídání jak s Mikym, tak Vojtou, je prostě skvělý. Cítím se napojena na stejnou notu jako oni. My. Prší, prší. Náladu nám to nezkazí. Dokonce se nám podaří i popřát Mikymu k narozeninám, a opět, jak jinak než stylově. Hodíme ho do řeky. Miky prý lepší přání nezažil. No já nevím, mně je ho trochu líto. Na 2.stranu Miky není mánička, a vypadá to, že si to fakt užil. Celý večer se nám to podařilo utajit, takže skvěle odvedená práce. Jen škoda, že se nám nepodařilo ukecat policajty, aby se zapojili do našeho plánu. 😀 Pár lidí ještě pokračuje do kontejneru, kde všichni nadšeně poslouchají opilého Vojtu, který zrovna probírá své spoďáry. Pak usínáme…

IMG_20170704_192936_905

IMG_20170704_193543_411

Ráno už je volnější. Dopoledne si na záda nalepíme papír s nakreslenou baterkou a píšeme si vzkazy, které si pak následně večer přečteme. Po obědě všichni odjíždějí. Já a pár dalších lidí zůstává. No bylo to nejlepší. Za tak krátký čas jsme toho zažili tolik. To se prostě nedá popsat. To musíš zažít. Na jednom místě se potkali lidí, kteří smýšlejí podobně, kteří jsou taky šáhlí a střelení, a kteří jsou hlavně otevřeni vycházet z komfortní zóny. DĚKUJU! Odpoledne chillujeme, ležíme, jsme všichni tak mile přituleni a napojeni.

„Vidíš toho ptáka? To vypadá jako by tancoval na tu píseň.“

„Hej, tahle je fakt dobrá.“ říká Vojta na „Where did you sleep last night?“ od Kurta. Jo, jsem holka, která ujíždí na některých písních Kurta Cobaina. A na Nirváně. Tohle se mi fakt líbí. Pokračujeme ve hře „If you know what I mean“ . Pokaždé to svádí k dvojsmyslům. Dost se nasmějeme. Slovo Anál aneb jeden název týmu prostě zní v našich konverzacích až příliš často. Inside jokes no. 😀

A pak taky píseň, kterou jsem poznala díky Mikymu a neskutečně mu tímto děkuji! :*  Haha. If you know what I mean. 😀

 

„Hele, co kdybychom jeli k Léňě, koupili víno a koukali na pohádky?“ „Joooo.“

Ocitáme se ve vlaku. Tuhle jízdu si budu pamatovat hodně dlouho. „Anál.“ A ne, není to tak, jak to vypadá. Hrajeme hru, kdy se máme koukat 4 minuty z očí do očí. Je to dobrý. Hrajeme i Asociace. To mě taky strašně baví. Cítím, jak se čím dál tím více nalaďuji na jeho/jejich vlny. Cítím klid, vzrušení, radost a vděk. Párty se zvrtne až do časného rána.

“Teď je ten čas.” řekla Jahu. S Jahu jsme se zase krapet víc poznaly (If you know what I mean, It was another step in our friendship.. 😀 if you know what I mean)) . Jíme, posloucháme písně, chillujeme. Zapálíme si svíčky, a čteme vzkazy. Jsou krásné. S příchutí vína, sýru, oliv, divné pohádky, těch lidí a opilosti se napojujeme až do časných hodin. Do rána si pak povídám s Vojtou. Bylo to strašně fajn. Nemohla jsem usnout, a tohle bylo jedno z nejkrásnějších povídání za poslední dobu. Takže jestli to čteš, Díky Ti! A díky Vám! Jo a Vojto, píšu tady schválně velké „V“, abych zvýraznila důraznost Vás. 😛 😀 BYLO TO GRANDIÓZNÍ.

„ANÁL!“ Bez komentáře. If you know what I mean.

Kdyby to ještě někoho zajímalo, tady je seznam výzev a následné naše SKÓRÉ:

GINGER DUO REPORT

ÚKOLY)
1) běžecké prohlídky dvě – jedna na špatném místě, druhá na správném s kočárkem
2) synagoga – nalezeny obě (jedna dokonce třikrát :D) – nedozvonily jsme se, policisté by spustili alarm, kdyby nám odemkli, i když snaha byla, klíče měli
3) oběd – za 1300 (luxusní restaurace)
4) taneční lekce – polka, správné místo (byly jsme tam odvezeny policisty, kteří počkali, než úkol splníme)
5) pivo načepováno, vypito (za odměnu jsme umyly nádobí)
6) divadlelní scénka (strhnut dav cca 8 cizinců, hra Romea a dvou Julií)
7) boomerang (skákání z auta se stanem)
pomoc klukům s úklidem koupelny (s divnými věcmi)
9) Bagr – nesezení vevnitř ale v naběráku (4 kusy, další nás už moc nebavily..)
10) Anketa 2 lidi (holčina odjela do zahraničí bez jazyka – Mallorka, a pán se přestěhoval do Prahy)
11) videorapport pod vlivem alkoholu anoo

NAVÍC)
1) stopnutí cca 7 aut, která nás vozila z místa na místo jak jsme si řekly (tam a zas zpět… )
2) bitka u Depa s polštáři a dětskými kostkami
3) domluvená noc v hotelu (výměnou za noc v kempu)
4) dostaly jsme lahev vína
5) stopnutí party vozítka kluků na kolech (přestože nechtěli)
6) načepování dalšího piva
7) fotografie s nevěstou
úklid pokoje (stlaní postele a úklid ponožek)
9) přelezení pár plotů
10) milion třísek v rukou
11) promoklý zpěvoreport v dešti

POLICISTÉ
1) stopnutí policistů
2) spoutání pouty
3) policisté čekali, až splníme úkoly a dovezli nás do kempu
4) nabídka nočních nekalostí (v mezích slušnosti v noci, až nebude vidět – střechy, synagoga, policejní stanice, záchytka..

Upřímně bych nečekala, kolik se toho dá stihnout za 4,5 hodiny v Plzni. Jako fakt ne… 😀

No a tady i důkaz místo slipů. Aneb video z Plzně z výzev!!! 😀

P.S.: Ty vzkazy byly nádherné. MOC DÍKY!

Vaše bláznivá gingerka Lenny

 

 

 

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *