“Režisér si vás vybral.”
“Jupí.”
Na tuhle větu čeká většina hereček. No a tak se musím přiznat, že mě to samozřejmě moc potěšilo. A co že to budu natáčet? Studentský film na FAMU jednoho zahraničního studenta z Argentiny, který studuje v New Yorku a nyní je na semestr v Praze. Mám strašně ráda studentské filmy. Sice je to většinou dost punkový, hihi, ale zároveň takový poctivý, nezkažený. A prostě super.
Je čtvrtek odpoledne a učím se scénář. Je to v angličtině, a tak si to překládám, abych tomu všemu rozuměla. Pak následují nějaká artikulační cvičení, abych se trochu rozmluvila a samozřejmě nesmí chybět ani celkové naladění na atmosféru a situaci dané role a samotnou roli jako takovou. Den mám dost nabitý, musím toho ještě hodně zařídit, ale na tohle si taky vyhradím čas, protože si myslím, že se samotná příprava projeví i na celkovém výkonu. A člověk by k tomu měl přistupovat profesionálně a snažit se to udělat nejlépe, jak umí.
Bavím se s kolegou z práce, a on tak vtipně prohlásí:
“Hele, když jde o FAMU filmy, vždycky tam buď kouříš nebo máš nahatou scénu.”
“No tak to jsem zvědavá.” řeknu.
Jedná se o večerní natáčení. Nahatá scéna tam ale nebude, nebojte. Nicméně kouření kvalitního tabáku ano. 😀
Jedu v autobuse na danou lokaci a najednou se na mě usmívá jeden kluk. Sotva si toho všimnu, a už jde ke mně, podává mi ruku a zjišťuji, že je to Adam, kluk od produkce, který se mnou komunikoval. Jsem ráda, že ho potkávám, neboť aspoň nebudu muset lokaci natáčení hledat sama. 😀 Pozdraví mě celý štáb a já se dozvídám, kdo je kdo. Bavíme se převážně v angličtině, protože většina štábu je ze zahraničí.
Všichni mi od prvního momentu fakt sednou. Když přijdu na plac, pozdravuji se i s režisérem a je to neskutečný sympaťák. Všichni jsou moc milí. Domluvíme si, že si zkusíme texty. Celá scéna se musí ještě nasvítit a nachystat. Mezitím se poznáváme, smějeme, zkoušíme texty s ostatními herci, a pak se zase smějeme, a tak pořád dokola. “Kamera, akce, jedem.” tahle věta mi fakt chyběla. A tak se snažím do role vžít, a strašně mě tohle “hraní si” baví. Scénu párkrát zkusíme, neboť se natáčí na určitý typ kamery, kde nejde natáčet tu scénu 100x. Proto to musí být skvěle nazkoušené, aby se pak rovnou jelo a zvládlo se to.
Když se scéna dotočí, jde se natáčet ještě do jiný lokace, ale tam už nejsem já, ani můj “herecký kluk” potřeba. Jelikož na druhý den vstávám brzo ráno, ocením, když mi je nabídnut odvoz. Padám do postele příjemně unavená a v myšlenkách o tom, jaký to bylo, a jak asi bude samotný výsledek vypadat. Jsem neskutečně vděčná za to, když můžu potkat lidi, které baví tvořit a můžeme spolu něco vytvořit, například film. Je to nesmírně obohacující proces, a pokaždé, když tvořím, ať už jde o herectví, malování nebo psaní, nevnímám čas. A ani únavu. A to je dle mého největší známka toho, že děláte to, co vás naplňuje nebo vám dává smysl. Obklopujte se lidmi na stejné vlně, kteří vás chápou a snaží se vás podpořit na vaší cestě, tak samo, jako vy se snažíte podpořit je.
Když mi pak na druhý den režisér napíše tohle, zahřeje mě to u srdíčka. <3
