Tak jo.
Dneska trochu netradičně bude řeč o počasí. Hodně lidí má za to, že pokud konverzace upadá, začne se bavit o počasí. Možná jo, možná ne. Nevidím ale na debatách o počasí nic špatného. ?
Já upřímně už se nemůžu dočkat jara. Mám pocit, že příchod slunce se snažím přivolat všemi možnými způsoby. Například jsem začala nosit sluneční brýle. Ano, i když nesvítí slunce a je třeba večer. Ono, mi se to totiž líbí i jako doplněk. Ty momenty, když cítím trochu jarního čerstvého vzduchu a zatím slabé, ale tolik milované sluneční paprsky na mé tváři, mně vykouzlí úsměv na tváři a vůbec v celém těle.
Samozřejmě říkám to, co opakuji od určitého věku každý rok, a sice: „Až bude tepleji, začnu běhat.“ Já třeba začnu, což o to, otázkou zůstává, jak dlouho mi to vydrží.
Jaro miluji. Miluji, když všechno začne růst, kvést, vonět a ožívat novým životem. Miluji, když s někým randím na jaře a chodíme na procházky provoněné kvítím. Miluji, když si naivně obleču jarní kabát, ale občasný vánek mě upozorní na to, že je ještě trochu zima.
Miluji první trhy na Náplavce, a první doteky jarních Beskyd. Miluji, když vystavuji svou tvář a ryšavé vlasy slunci, a nabíjí mě to neskutečnou energií. A taky to, když mi slunce kreslí malé pihy. A já se usmívám. Miluji, když se lidé v tramvaji na sebe více usmívají. Miluji, když slyším ptáky zpívat a vodu šumět. Miluji tulipány a růže, a vlastně všechno kvítí. Miluji první zmrzlinu a první posezení na lavičce. Miluji tu energii a to, jak neuvěřitelné vše najednou je. A to, jak vše je najednou víc možné. Protože, i když miluji i zimu, miluji i jaro, léto a podzim.
Tak už pojď jaro! Chybíš mi. Přivítám tě nejvíc vřele, obejmu tě nejvíc láskyplně a políbím tě tak, že ti to budeš pamatovat celý život.
Tvá divoká a při tom jemná.
Lenny.