Po skvělém večeru a ránu (haha) se probudíme na koberci v obýváku docela vyspané. Vhledem k tomu, že jsme rozebraly půlku gauče a matrace použily místo postele, nespalo se nám vůbec tak zle, jak by se původně mohlo zdát. Hlavně jsme v tu chvíli byly vděčné úplně za vše. Tudíž i koberec by byl skvělý. Náš nový hostitel Tiago se o nás fakt hezky stará. Nachystá nám snídani v podobě housek s máslem a medem, zeleného čaje a nektarinek. Řeknu Vám, tohle je život.

Pak se domlouváme, co budeme dělat. Původně jsme přemýšlely, že půjdeme zkusit surfování, nakonec se ale rozhodneme jít s Tiagem do Sintry. Místo, které bychom prý fakt měly vidět. Tiago tam ve skalách hraje na flétnu, což mi přijde cool. Do té scenérie se tam flétna totiž náramně hodí. Domluvíme se, že se potkáme až v Sintře, protože zatímco Tiago cestuje vlakem, my cestujeme lowcost, tedy stopujeme, haha. Opět jsme sice v místě, kde se to jeví jako ne moc reálné, ale chceme to aspoň zkusit. Stopnu dva muže, kteří vypadají sympaticky. Mají namířeno jiným směrem. Když jim ale řeknu svou magickou větu: „Is it possible to go with you to Sintra if I’ll smile at you?“  (Je možné jet s Vámi do Sintry, když se na Vás usměju?“)  a následně jim popíšu, jakým způsobem cestujeme, přikývnou a změní své plány. Jupííí. A už si to drnčíme směr Sintra. Píšu Tiagovi a Tiago zcela nechápe, jak se nám to povedlo. Odpovídá: „I’m impressed.“ (Jsem ohromen.)

Dopadne to tak, že jsme tam nakonec dříve než on. Společně jdeme do centra a následně i nahoru do skalisek. Je dost vedro, a tak s Jančou sotva dýcháme a popadáme dech. Cítíme se trochu trapně. Haha. 😀 Ty výhledy za to ale stojí. S Jančou se pak rozhodneme zajít na nějaký místní oběd. Jelikož se nám ale moc pěšky, stopujeme fakt vtipné vozítko. Je to větší než kolo, ale menší než auto. Řídí ho sympatický pán, který chápe, že cestujeme nízko-nákladově, a tudíž po nás nechce žádné peníze. Hodí nás přesně tam, kam potřebujeme. Do centra, ke můžeme najít nějaké restaurace.

Fotografie 6

Fotografie 3

Fotografie 4

Fotografie 5

Nakonec nás ale zaujme takový místní obchůdek, kde se dá zároveň i pojíst. Obsluhují nás dvě milé slečny, které jejich práce fakt baví, myslím si. Za chvíli nám na stole přistane talíř s různými druhy sýrů, klobáskou, sardinkami a nějakou omáčkou. I když to nejdříve vypadá jako malá porce, dost nás to nasytí. Je to velice dobré. Nevím, čím jsme si to vysloužily, ale dostaneme i malého panáka nějakého jejich místního pití.

Fotografie 7

Fotografie 8

Spokojené a hlavně ne hladové ( 😀 ) jdeme najít cestu na stopování. Po chvíli zastaví auto bez střechy. Je to strašně cool. Připadám si jako v nějakém starém filmu. Pánové nás hodí na nádraží. Zpět k našemu hostiteli dojedeme vlakem. Za lístky ale neplatíme. O tom zase jindy. Pro ty, co čtete články pravidelně, víte, že jsme měly menší nehodu s „vražednými dveřmi“. Naštěstí dnes nezlobí a projdeme v pořádku. I když se na začátku dost bojíme. Haha.

Dnešní večer proběhne podobně jako ten předešlý. Nebudu přehánět, když řeknu, že byl možná ještě lepší než ten včerejší. Fakt jsme narazily na strašně milé lidi. Zažíváme tolik srandy, sdílíme jídlo, popíjíme pivo, posloucháme kvalitní hudbu, tancujeme a povídáme si o životě. I přesně o tomhle je pro mě cestování. Je to skvělý. Miluju to.

Asi Vám nemusím povídat, že jsme šly spát zase k ránu. Ale zase šťastné a spokojené. Jedno velké díky Vám všem. Tiago a Alvaro jsou super! Máme je s Jančou rády. :)) A tenhle den byl den s velkým D. Budu si ho pamatovat hodně dlouho. Meow!!! Haha. 🙂

Lenny

Fotografie 1

Fotografie 2

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *