Dnešní den je jako stvořený jít na pláž. Je krásně a s Jančou se shodneme, že je na čase. Nejdříve myslíme, že půjdeme stopovat (klasicky), nakonec nám ale náš hostitel nabídne, že by nás hodil na vlak, který jede přímo až na pláž a stojí něco málo přes euro, což není tak hrozný. Chceme ušetřit čas, a tak nabídku přijímáme.

Když v dálce uvidím oceán, nemůže se dočkat, až zkusím teplotu vody. V duchu doufám, že nebude tak studená jako při mém prvním čvachtání Atlantiku v Portu. Běžíme s Jančou po písku, je totálně horký, a následně zkoušíme teplotu. Ouuuu. Je to docela dost studený. Náladu nám to nezkazí. Jdeme se nejdřív opalovat. Jeden den si trochu odpočinout na pláži, proč ne. Namažeme se krémem, protože slunce fakt totálně žhne. Není se, co divit, když je něco málo po poledni. Pak jdeme zkusit vodu, Janča jde, já odolávám, i když bych chtěla. Pak dostanu žízeň. Jdeme se kouknout, jaké mají drinky. Wow. Všechno je dost drahý na naše lowcost poměry. Respektive, dovolit bychom si to mohly, ale chci to nejdřív zkusit jinak. Zcela drze. Haha.

Fotografie 12

Zeptám se číšníka: “Hello, is here something for free?” (Je zde něco zadarmo?)

S lehkým úsměvem odpovídá, že ne.

“And if I’ll smile at you?” (A když se na Tebe usměji?)

Koutky se mu roztancují do širokého úsměvu, ještě chvíli váhá, pak mi chce dát slevu na drink, já mu ale opět něco vysvětluji, až nám nakonec na stole přistanou dva drinky se slovy: “That’s everything what I can do for you.” (To je vše, co pro Vás mohu udělat.)

Fotografie 13

Narážel na to, že to není asi nejlepší drink, nám to ale bohatě stačí. Ještě aby ne. 😀 Ťuknu si s Jančou a Janča prohlásí: “Já se z Tebe poseru.” Směje se a nestačí žasnout. Janča jde plavat. Já odpočívám. Následně, když už se blíží čas odjezdu a Janča se koupe někde ve vlnách, rozhodnu se ji jít ukázat, že už by měla jít zpět. Mávám na ni. Nevšímá si mě. Nenapadne mě nic lepšího než oslovit takového svalovce, jestli by mi nemohl s něčím pomoct. Je fakt ochotný. Neváhá ani minutu, a plave za Jančou, aby ji oznámil, že ji její kamarádka Lenny vzkazuje, že už má jít zpět. Koukám na Janinu reakci. Musím se smát, když vidím toho svalovce, jak něco vysvětluje Janče. Je to sranda. Následně, když uvidím malé surfaře, srdce se mi rozbuší, a vím, že to musím taky zkusit. Snažím se vykomunikovat lepší cenu půjčení neoprenu a prkna. Je tam žena. A to jde vždycky hůře. Dojdu k názoru, že by bylo lepší neopren někde levně zakoupit, než si ho každý den půjčovat. Když s Jančou opouštíme pláž, míjíme partičku mužů, mezi nimiž nás jeden pozdraví. Dáváme se do řeči. Mají něco společného se surfováním, a tak se hned drze ptám, zda by nebylo možné odkoupit LEVNĚ (podotýkám LEVNĚ) jeden z neoprenů. Za pár minut držím v ruce neopren (sice trochu použitý, ale who cares) a teď se “Dámy a pánové podržte” za 10 éček! Pořizovací cena bývá přes 2000 Kč. OUKEJ! SUPER! JSEM ŠŤASTNÁ. Mám svůj první neopren. V přepočtu asi za 270 Kč. Značky Quiksilver. Navíc se seznámím i s učiteli, kteří by mi možná mohli dát lekci zadarmo. Takže parádička. Nemůžu uvěřit tomu, že se to fakt stalo. 😀

Fotografie 14

Nedá mi to, oblékám si neopren a aspoň na pár chvil jdu do vody. V neoprenu je pěkně teplo, tak mě nemusí trápit pocit studené vody. Pak už jdeme stopovat, abychom stihly večerní program. Ovšem to bych nebyla já, kdybych zase něco nevymyslela navíc. Vidím kluka s motorkou a už fakt hodně dlouho se chci projet někde v cizině na skútru nebo na motorce. On je pro, jediný problém je, že má jednu helmu. Rozhodneme se tedy pouze pro malinké kolečko, které trvá sotva minutu, i tak je to ale super. Vyměňujeme si kontakty. Opět zjišťuji, že jsem narazila na surfaře. Ouu jé. Jediné, co si musím ještě nějak zajistit je prkno.

Když stopujeme, jeden z řidičů nám posílá pusu a ukazuje, že nemá bohužel místo. Hodně řidičů se lehce usmívá. Stopneme pána, který neumí anglicky. Zase obvykle se snažím dorozumět všemi různými způsoby a když nevím, tak občas řeknu “Síí” , což znamená ano. Je sranda. Musím se trochu pochlubit, protože naviguji a trefíme! A ti, co mě znáte, víte, že mám fakt hodně špatný orientační smysl. Pán nás hodí až před byt. Je strašně hodný. Zajel s námi fakt velký kus. Kdyby to věděl, že je to tak daleko, možná by nás nevzal. 😀 Kdoví. Před dveřmi bytu zjišťujeme, že Janča zapomněla klíče v pokoji. Zákon schválnosti funguje, a tak samozřejmě náš hostitel není doma a ani nemá v plánu dojet. Původní plán byl vysprchovat se a jet do centra na místo srazu. Jdeme tedy stopovat znovu. Poprvé za naše cestování tady stopneme slečnu. Neumí ani slovo anglicky, ale je natolik laskavá, že se dorozumíme “rukama nohama” a následně pomocí překladače. Hodí nás až na náměstí, odkud jdeme s naším hostitelem na místo, kde vidíme slavný most ze San Francisca. Je to prostor, kde se lidé setkávají, poslouchají živou hudbu, povídají si s přáteli a celkově si prostě užívají život. OMG. Do tohoto místa jsem se zamilovala na první dobrou. Jsem totálně nadšená a děkuji našemu hostiteli, že nám tohle místo ukázal. Nečekám dlouho, vytahuji Janču a jdeme tancovat. Tancujeme sice jediné, ale je to jedno.

Fotografie 5

Fotografie 7

Fotografie 6

Cítím neuvěřitelnou svobodu a pocit štěstí. Cítím se sexy. Cítím se dobře. Tancujeme. Pak si chceme dát pauzu, když se k nám rozutíká malinké roztomilé štěňátko. Ihned ho uchopíme a mazlíme se s ním. Je nádherné. Tolik radosti v náručí toho malinkého stvoření. Pusinkuje mě a je to strašně ňuňu. Pak koukám na ten nádherný výhled mostu, co vypadá jak ten v San Franciscu. Svítí. Poslouchám tóny kytary a pouliční umělce. Cítím mír v duši. Cítím, že můžu být kdekoliv na světě a může to být fajn, pakliže si to nechám dovolit a pakliže budu já sama se sebou v pohodě. Cítím, že se zároveň těším na rodinu a přátelé. Tímto je zdravím. Cítím se fajn. Je nás tady hodně. Náš hostitel nás seznámí i s dalšími lidmi. Je mezi nimi Emily, Alvaro, Tiago a další super lidi. Cítím vděk.  A můj nový “manžel” (který samozřejmě není můj manžel) všude ukazuje video, jak mě požádal o ruku. Haha.

20024201_1351774161609321_4531575222502465599_o

Fotografie 1

Pak jdu zase tancovat. Vyzývám k tanci jednoho kluka. Je vtipný. Je mu teprve 19. Prý se mu ale líbím. A prý jsem byla sexy, když jsem tancovala. Je to jen sranda. Popíjíme pivo, tancujeme a užíváme si přítomný okamžik. Přidávají se k nám i další lidi. Pak jdu zase za svými novými kamarády. Náš hostitel zítra odlítá na více než dva měsíce pryč a musí si ještě sbalit věci a jít (pokud možno) brzo spát. Emily opouští Lisabon tenhle týden po půl roce, takže je smutná. Loučíme se, míjíme opět muže s tričkem ” Follow me. I know where party is it.” (Následuj mě. Já vím, kde je párty.) Je strašně srandovní a hezký, jak bere svou práci vážně. On to bere jako poslání, myslím si. Prostě ví, kde je párty. Haha. 😀 A vypadá jako Sagvan Tofi! 😀 Haha podruhé.

Fotografie 3

Fotografie 4

Fotografie 2

Fotografie 8

Fotografie 9

Fotografie 10

Fotografie 11

Když dorazíme na byt, stejně nejdeme ještě spát. Povídáme si, užíváme si společných chvil, je nám fajn. Až když se nám začnou zavírat oči, dovolíme si usnout. Tohle byl jeden z nejlepších dnů v Lisabonu. DĚKUJI.

Dobrou noc.

Vaše bláznivá  Lenny

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *