Dnešní den vstávám něco mezi 8. a 9.hodinou ranní. A řeknu Vám, jsem docela dost unavená a rozlámaná. Cestování, to nejsou jen “krásné fotky” a “užívání si”. Mnohdy je to docela fuška. Navíc pokud cestujete stylem, že za poměrně krátký čas toho chcete hodně stihnout, co nejvíc. 😀  I tak to mám moc ráda. Jedinou věc, kterou bych ráda změnila je ta, abych nebyla tak zimomhřivá. To mě někdy strašně omezuje a štve. :/ Je mi totiž skoro všude a skoro vždy zima. :/ 😀

Nicméně to předbíhám. Ráno začíná sluníčkem, které hřeje fakt silně, až by si Filip chtěl dát kraťasy. Já jsem navlečená jak na Severní pól, mám tričko, svetr, šálu a bundu. I mně je vyjímečně teplo. Dima říká: “Nechceš si přece jenom nechat tu bundu na bytě?” Po dlouhém přemýšlení se nakonec rozhodnu bundu nechat na bytě. Chceme dnes dojít dříve než včera, a tak si říkám, že by to snad šlo. Beru tedy tričko, košili a šálu, která se dá použít i jako deka, když je zima. Pro ty “nejhorší případy”. To ovšem neznáte Gozo. Go co? Gozo. Malý ostrov, který nás dnes čeká.

Autobusem dojíždíme blíže k místu, odkud jezdí trajekty na sousední ostrov Gozo. Cesta autobusem je něco, co mě spasí, neboť můžu na chvilku zdřímnout. DĚKUJI! 😀 Jsem totiž fakt dost unavená. Jenže Gozo nemůžeme dát na další den, protože další den má pršet. No a tak si dám do uší sluchátka a na chvilku usínám. Občas se vzbudím a kouknu na krajinu, oči se mi mhouří. Když se dokodrcotáme k trajektům, koupím jízdenku a nějaký plněný šáteček ricottou. Pak máme asi ještě 10 minut, tak jdu na chvilku ven. Je tam docela větrno.

Už začínám trochu litovat, že jsem si tu bundu přece jen nevzala. Navíc na lodi bývá vždy chladněji. Ach jo. No nic, jdu zase dovnitř a potkávám se s kluky, odkud jdeme přes kabinu až na samotnou velkou loď, trajekt. Trajektem jsem už plula, i tak mě baví pozorovat hladinu moře, jak se pomalu, ale jistě roztancovává až ve velké a divoké vlny. Zároveň voda ve mně budí respekt. Sluníčko svítí, koukám se do dáli a jen tak si pluji ve svých myšlenkách. Je to docela rychlé. Za asi 10 minut se ocitáme na ostrově Gozo. Jo a víte, koho jsme potkali na lodi? Jo, opět Joa a Mana. A to jsme nebyli domluveni! 😀

img_20170205_124646img_20170205_124701

Naše první zastávka vede k autobusům, které nás hážou do hlavního města Victoria Rabat. Autobus je opět plný k prasknutí, a chvilkami to připomíná přecpané autobusy z Číny. 😀 Dojedeme ok. a vydáváme se na náměstí. Dělám video, když najednou se otočím a spatřím místo, na které jsem chtěla jít, jen jsem neznala přesnou adresu. Kavárna Jubile! I hned obeznamuji kluky, že tam jdu nakouknout a přijdu. Vejdu, a ten prostor mě uchvátí na první dobrou. Všude po zdech visí obrázky, občas je tam nějaké to harampádíčko, a dohromady to vypadá jak z nějakého filmu. Prostor je dost malinký, a relativně zaplněný, proto zaujímám místo na baru, a začínám se bavit s baristou.

img_20170205_143916

img_20170205_135536

Pán středního věku se mě ihned vyptává, odkud jsem, a tak si začneme povídat. Za ani ne minutu dorazí i Dima, a nakonec se domluvíme, že si Filip půjde něco natočit a já si tam dám Cappuccino. Číšnice je lehce nervózní, protože má šrumec, jinak je to vše strašně kouzelné. Fotím, natáčím, a užívám si okamžiku, a docela poutám na sebe pozornost, aniž bych to nějak vyžadovala. Dává se se mnou do řeči i protější stůl se 3 muži středního věku. No je to docela v pohodě. Haha. 😀

Pak už raději jdeme, protože už jsem si “zatrapčila” dost :D, a míříme na Citadelu. Trošku mě štve, vlastně mě přímo …., (no nechci být sprostá), že jsem si nevzala tu bundu. Fouká vítr, a je mi zima. Dima mi nabídne jeho svetr, ve kterém sice vypadám jako pruhovaný sněhulák, je mi to ale jedno. Chci být v teple. Alespoň trošku zahřeje. 🙂 Jelikož čas plyne fakt rychle, pokračujeme rychlou chůzí směrem k autobusu, který nás má zavést asi na největší atrakci ostrova, Azurové okno.

img_20170205_154829

Místo mě nadchne, uděláme pár fotek, a pak už se jen tak kocháme atmoškou. Slunce zapadá, a mně je zima. 🙁 Ach jo, ta moje zimomhřivost. To místo je ale fakt hezké. Za pár minut nám jede autobus zpátky k trajektu. Stihnu si koupit teplý čaj, a ten mě trochu probere. 🙂 Autobus je klasicky plný k prasknutí. 😀

Pak nás čeká trajekt, a pak zase bus, tentokrát už je zase tma, a bus má i zpoždění, tak se nám to celé docela posune. Všude je zmatek, protože přijede najednou více autobusů, a autobusy si mění svá čísla jak pobíhají splašené krávy ve stádu. 😀 Prostě změníme 3x autobus. 😀 Celá se obalím šálou a je mi tepleji. 🙂 Cesta trvá hodinu, zastávky musíme kontrolovat, protože ta doprava na Maltě je fakt vtipná někdy… 😀 Jen si tak rekapituluji dnešní den, ani se mi nechce spát. Píšu, přemýšlím, a najednou máme vystupovat. Čeká nás ještě cesta na byt, takže vidíte, že ty dny tady máme velmi aktivní. 😀 V nějaké večerce si koupíme nějaké jídlo, a pak už pádíme na byt. Až doteď, tedy do půl 3 ráno píšu články a upravuji fotky. Mezitím jsem stihla rychlou véču a sprchu. Kluci už asi hodinu chrní. Když ono je to někdy fakt náročné skloubit tak aktivní cestování s psaním. Nakonec jsem ale vždy ráda, že něco napíšu a uchovám si tak vzpomínku. No a teď ještě upravím pár fotek a půjdu spát, neboť zítra nevstanu! 😀

Mějte se, jak jen chcete.

Čáo.

Vaše bláznivá Léňa

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *