Včera (30.7.2016) začal den vskutku zajímavě. Vstala jsem a chtěla udělat pár věcí, ale nestihla jsem skoro nic. Hlavně, že jsem stihla skype s kamarádem. Haha. 😀 Nevím, zda to znáte, ale já mám “vždy” “dostatek času”, a pak strašně nestíhám. Klasika. 😀 Pak už jsem se ale musela začít chystat, protože mě čekalo ten den natáčení, a já už opravdu neměla moc času. A co že se to bude natáčet? Pohádka. Jupí! 🙂
Občas čas vnímám jen jako kulisu, a někdy se nestačím divit, jak najednou rychle letí. To se pak promítne i na mě, že já letím na tramvaj jak Saxana na koštěti. Člověk by řekl, že za ta léta praxe dobíhání na tramvaj či jiné dopravní prostředky, by už mohl občas vyjít včas, ale prostě znáte to … 😀 Pak si vždy v tramvaji celá rudá, udýchaná a rozcuchaná vyčítám, proč jsem nevyšla o 10 minut dříve. Na 2.stranu je to adrenalin, který je občas (občas!)fajn. 😀
Na místě srazu se potkávám s dalšími lidmi, nasedáme do dodávky a vyjíždíme na místo natáčení. Stihnu na chvilku usnout, za což jsem ráda, protože jsem docela unavená. Najednou se proberu a vidím karavany se štábem. Jsme na místě.
Jelikož mě čeká kostým, který není 2x pohodlný, hlavně při čůrání, utíkám rychle ještě na záchod, a pak už mé kroky vedou do kostymérny, a následně do maskérny. V kostymérně si oddechnu, když kostým v pohodě obleču :D, znáte to holky.. ehm.. holt jsou některý kostýmy malinký a herečky by přece “měly být” štíhlý, krásný a dokonalý.. nebo ne? Dělám si srandu. 😀
Pak už mířím do maskérny, a tentokrát nejde ani tak o makeup, jako spíše o vlasy. Makeup je velmi jemný, v podstatě mám jen lehkou vrstvu makeupu a řasenky. Nic víc, nic míň. Kdežto vlasy, to je oříšek. Nejdříve Vám vlasy totálně stáhnou do culíku, pak uhladí gelem, zapinetkují, a pak přichází asi nejméně oblíbená část, a sice – přetáhnout podvazkový pás přes vlasy, aby nevyčuhovaly tam, kde nemají. Uff, trochu to zabolí. A takhle ulízaně vypadáte fakt “sexy”, you know. Tak sexy, že bych se možná sebe samotné zlekla , potkat se večer v zrcadle. 😀 No a pak už nastává ten moment, kdy Vám na hlavu přidělají paruku, která váží asi tak 100 kilo. 😀 Teda řeknu Vám, pokud to kdysi nosili denně, klobouk dolů. Ufff. Mě stačilo těch pár hodin. Haha. Nicméně je třeba to brát sportovně. Je to kostým, který k herectví a k tomu všemu prostě patří. 🙂
Podle instrukcí budu s jednou vílou sedět na kameni, ke kterému je docela náročné se dostat, hlavně v těch šatech a sandálkách, nicméně nakonec usoudíme, že jsme vyhmátly super fleka oproti ostatním vílám, protože můžeme většinu času sedět a nekape na nás voda. 😀 No a pak už začínáme.Poslední úpravy vizážistek a jde se na to. “Kamera, akce, jedem.”
Opět mě baví pozorovat všechny ty lidi, kteří na tom pracují. Režiséra, klapku, produkci, asistenty, zvukaře, kameramany a další. A samozřejmě hlavně také herce. Lukáš Vaculík,. který ztvárňuje jednu z rolí, má skvělý hlášky. Vždycky něco prohodí jen tak jakoby nic, a já se musím usmívat. Do toho vznikají vtipné momenty se zvukařem, který stojí na kameni u nás, a musí se hodně soustředit, aby náhodou nezakopl a nespadl. Nebylo by to asi příjemné přistání, řeknu Vám. 😀
Pak dostaneme zadání od režiséra,popíše nám situaci a řekne, že budou natáčet naše reakce, a tak s moji kolegyní zapojíme všechny smysly a snažíme se zadání splnit. To mě baví. Někdy jsou ale reakce různý, třeba uslyšíte, ať se netváříte tak znuděně. I když jste se samozřejmě znuděně netvářili. 😀 U natáčení je třeba se obrnit… občas uslyšíte všelico.. 😀
Většinou mi čas na natáčení utíká vážně rychle, pokud se něco děje. Tady to není výjimka, a pomaloučku, ale jistě se začíná stmívat, až se setmí úplně. Je už docela pozdě. Poznáváme to také na teplotě, protože nám začíná být docela zima. Natočí se poslední scéna a všechny víly zamíří k maskérně. Nejdříve nás ale čeká cesta zpátky z kamene, která se zdá takhle v noci docela náročná, ale za pomoci dvou zdatných mužů 😀 a světel to zvládáme nakonec v pohodě. V maskérně sundáváme tu zátěž, docela se mi uleví. 😀 Pak ještě rychle kostým a je to.
Nasedáme do dodávky, někteří usínají, někteří si povídají, a já poslouchám písničky, přemýšlím o životě a tak. Když dojíždíme do Prahy, stíhám poslední metro, pak tramvaj, a pak už postel.
Odehrává se ve mně spousta emocí, ještě chvilku přemýšlím, pak už ale unavená usínám. Takže 1.)pokud mě nevystřihnou 😀 (člověk u filmu nikdy neví, víte co 😀 ), 2.) pokud budete bystří, možná se Vám zjevím na televizních obrazovkách na Vánoce na ČT1. Ztvárňuji vílu. Mám blonďaté vlasy a plno květů v hlavě. Poznávací znak – mám modro-žluté šaty. Tak naviděnou na Vánoce!
