“Záběr hotov” – ozvalo se v pondělí 30.5. 2016 od pana režiséra. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby ale nešlo o onen osudný den, o onen “poslední” “Záběr hotov” v rámci tohoto projektu aneb poslední klapka (a všichni jsou naměkko) ? “Užijte si prázdniny a to, že na Vás teď nebude nikdo řvát. Máme hotovo” ozvalo se a všichni začali tleskat.
Ano, ano. Tak už to v životě chodí, něco končí, něco (snad) začíná. 🙂 Věřím tomu, že ano. I když v onen den, ono pondělí, bylo i mně trochu smutno z toho, že už to končí. Celý ten den probíhal tak nějak jinak. Záběry byly hotovy dříve, než obvykle, lidé byli unavení, ale veselí zároveň, a tak nějak celkově panovala uvolněná atmosféra.
Když jsem před nedávnem dorazila na poslední kostýmovou zkoušku, dostala jsem opět dvoje krásné šaty. Jedny delší, druhé kratší. Obě meruňkové barvy. V pondělí jsme měli nástup na 7.hodinu ranní, nachystali jsme se, a jeli na plac. Když jsem uviděla Marva, cítila jsem se fajn, cítila jsem, že si na nás Marv zvykl, že nás má Marv snad i rád, i když má toho všeho někdy plný kecky. 😀 A řeknu Vám, že to byl teda krok dopředu, neboť jsme se Marva ze začátku někdy i bály, že.. , jak asi víte (že Denčo? 😀 ) …
V době oběda na mě přišla mega velká únava z toho všeho čekání, a také z toho, že jsem předešlý den šla spát později. Nicméně jsme stejně měli čas, tak jsem jen tak lehce nasávala atmosféru a přitom odpočívala. Pak se to ale zlomilo a společně s Denčou a Nanou jsme začaly blbnout. Denča dostala vskutku originální klobouček, který nám přinesl mnoho radosti. Bylo to vážně vtipné. Když ho dali Denče na hlavu, musela jsem se začít smát. Byl vskutku originální, o tom žádná, ale tak nějak všem přišel dost vtipnej.. 😀 A tak jsme natočily propagační video k tomuto klobouku. “Tak Leni, můžeš.” řekla Denča a začala natáčet. “Tak tedy, vítám Vás, dámy a pánové, tento klobouk je vskutku skvělý! Můžete s ním hrát frisbee, můžete s ním řídit, můžete ho použít místo talíře a plno jiných využití. Prostě kouzelný klobouk. A když ho objednáte do 5 minut, dostanete k němu dárek!” Holky se smály.
Tak třeba nějak takto se bavíme v mezipauzách, když zrovna nenatáčíme. Možná to takhle zní hodně divně a nechápete, co je na tom směšného, ale v onu chvíli, kdy jste unavení, Vám přijde vtipné skoro všechno. 😀 Vzpomínáme také na Honzu, který dnes nenatáčí. Honzo, zdravíme! 😀
Po obědě se jdeme projít ven na Václavák na čerstvý vzduch a budíme trošku zájem, neboť tři holky v dobových šatech s dobovými účesy jsou přece jen malinko výrazné. Ale na 2.stranu, Praha je zvyklá na ledasco. Neodpustíme si trošku sradničky v obchodě, kdy vezmu do ruky mrkve, Denča to nadšené fotí, Nana bere do ruky pórek, a poté i hlávkové zelí. 😀
Nebojte, ale není to jen o tom, že si hrajeme a blbneme. Jak jsem psala, poslední den byla uvolněnější atmosféra. 🙂 Odpoledne už opravdu točíme, nejdříve v baru, a poté i s holkami v kavárně, kde nám jako rekvizity poslouží cigarety bez filtru, jak to kdysi bylo, napodobeniny pití a klobouky. Čaj o páté jako vyšitý. S holkama si povídáme a hrajeme si různé vymyšlené scénky. Opět se dost nasmějeme, je nám fajn. Nakonec končíme nějak večer kolem půl 8, kdy uslyšíme: “Záběr hotov. Užijte si prázdniny.. ”
Teda řeknu Vám, bude mi to chybět. Bude mi chybět pobíhající Marv, vždy skvěle připraven Tomáš, štáb jako takový, srandičky, kostyméři, vizážisté, slovo AKCE, lidé, adrenalin, kostýmy, účesy, atmosféra, únava… Na 2.stranu, jak jsem na začátku řekla, je to normální koloběh života, že něco končí a něco zase pro změnu začíná. A tak tedy si přeji, aby něco nového opět začalo. Volný průběh. Pokud něco má vyjít, vyjde to. 🙂 Hlavně s pokorou. To je důležité, myslím si. 🙂
Tímto bych chtěla poděkovat VŠEM, které jsem díky tomuto projektu mohla potkat, všem těm, kteří(mně) – nám dali šanci, všem těm, kteří s námi sdíleli radost. Poznala jsem tolik zajímavých lidí, uviděla tolik zajímavých momentů, a byla jsem o krůček blíže tomu, co bych jednou zase chtěla možná zažít? .. 🙂 Hodně mě to naučilo. Hodně mi to ukázalo. A já jsem za to neskutečně vděčná.
Ani ve snu by mě nenapadlo, když jsem šla na první kostýmovou zkoušku, co vše mi tohle rozhodnutí přinese, co vše mě to naučí. Koho všechno potkám. Znamená to pro mě opravdu moc, a já si toho neskutečně vážím.
Speciální poděkování patří všem, a pak také paní Petře!, Denče, Honzovi, Marvovi, Standovi, Naně, Tomášovi, a všem dalším. Doufám, že jste si to užili také Vy a těším se na další společné zážitky. 🙂 Děkuji také Vám, že jste články četli, nebojte, budou další. Ve vzduchu cítím nový začátky. 🙂 O jedné věci ještě nechci moc mluvit, ale snad vše dobře dopadne …
Není malých rolí, je “jen” malých herců. 🙂
Na brzkou viděnou! 🙂
