Sedím na posteli v pražským bytě, poslouchám hudbu a přemýšlím. I když jsem unavená, přetažená, nemůžu usnout. Možná právě tím to bude. Ale nevadí mi to. Vím, že tělo si řekne a vydá impulz samo, kdy už bude chtít jít spát. Bolí mě v krku, ale pevně doufám, že to bude v pořádku. Že si třeba zítra uvařím zázvorový čaj s citronem. Nebo vlastně už dnes. Bude to v pohodě.

Sedím a přemýšlím. Nad čím? Nad kým? Sama vím i nevím. Jedeš v tramvaji a koukáš ven. Jedeš do (ne)známa, jedeš a koukáš, cítíš, objevuješ. Objevuj taky. Já teď píšu a ty to čteš. A až se vyspíme, procitnem opět do nových světů. Světů rekvizit života. Světů tak pestrých, černobílých, anebo třpytících se? Ztracená nebo uvědomělá mládež? Jedeš v tramavaji a najednou se Ti změní život. Nebo se Ti mění život stále a pořád? Jedeš v tramavaji a jen koukáš ven. Zamyšlen. Znáš ten pocit? Tak nějak tak se zrovna cítím.

Dobrou noc přeji, “můj” Malý Princi, vím o Tobě.. Přeji Ti krásnou noc plnou krásných snů, nejen ve snu. A ještě víc prožitých zážitků. Dobrou noc. A děkuji, že mě ochraňuješ.

Malá holka ve velkým světě. Malá holka napořád. Malá, maličká. Malinko si pobrukuju, ale nemůžu moc, protože mě bolí v tom krku. Tancovala bych, ale bolí mě nohy. I přesto mám v sobě tyto emoce a je mi fajn. Pocitově to cítím. A to někdy stačí. To je moc hezký uvědomění, že? Vědět, že něco je.. a zároveň to nikdy nevíš, takže.. 🙂 . Tak snad (se) nezklamu?

Včera jsem byla trochu  nervózní před tím výstupem. Po dlouhým čekání najednou přijdeš na řadu. Celej jetej máš najednou něco dělat. Trochu tréma. Ale pak jakoby se v tobě něco změní. Jakoby ta tréma opadne a kopne tě to “něco”. Jakoby se najednou ocitneš v novým vnímání. V novým světě. No, jo, už je to tu! Tak pojď, bejby! Bum! Boom! Jakoby Tě někdo štípnul a ty procitl. Jakoby jsi otevřel oči. Múzo.

Jsem zvědavá, jak to dopadlo a dopadne. Omlouvám se, že mluvím tak obecně, ale vše přijde… v pravý čas. Přeji Vám i sobě dobrou noc. Jdu se napít ze sklenice vody a pak uvidím, co budu dělat. Možná se natáhnu, možná vezmu plátno, možná jen dál budu psát. Jsem sama v pražským bytě a občas každý potřebuje mít svou chvilku. Je mi fajn. Jen tak ležím a přemýšlím. Odpočívám po náročném dni. Odpočívám od lidské rasy. A myslím, že si tělo pomalu říká o nalazení na notu spací.. Tak pokud ještě nespíte a bdíte jako já, dobrou. Dobrou noc, strýčku Fido. Dobrou, milé děti. Je to dobrý. Je to. ? DĚKUJI.

P.S.: Dneska jsem si řekla, že bych měla zkouknout všechny díly Přátel. Jo, prostě kdysi jsem to fakt “žrala” a nějak si říkám, že by bylo fajn to zkusit znovu. Třeba v angličtině s titulky. Nemáte to někdo? 🙂 Ale možná se nekoukne ani na jeden díl, jak budu líná.

P.S.2.: MILUJU JÍDLO.

a ještě něco, ale to je tajné… skoro. I když to hodně lidí možná ví.

P.S.: Tak tedy dobrou..

21941_1181623155518_6062467_n (1)

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *