Minulý týden byl krásně kreativní. Cítila jsem, jak mnou proudí nové energie, inspirace a múzy. Moc za něj děkuji. Opravdu si ho neskonale vážím. Vážím si ho natolik, až se skoro ostýchám o tom mluvit. Je to natolik křehké, že to nechci zbytečně zatěžkávat slovy. Nějaké slůvko jsem tomu ale přece jen chtěla “dát”- DĚKUJI.
Důležité je, že věřím. Věřím. Důležité je, když člověk něčemu věří. Život člověku každý den něco přináší. Je důležité neustále se učit. Celý život se učíme. Je důležité občas zakopnout, abychom si pak více vážili toho, co se nám povede, nebo co nás mile překvapí.. Důležité je umět poděkovat. Řiď se intuicí a tím, co ti napovídá Tvůj hlas. Tvé srdce. Dělej to, co cítíš. Nechej věci dýchat, nezatěžkávej je. Užívej si jejich hodnotu, jejich krásu a děkuj. Nestresuj se tím, že něco děláš špatně. Že něco neděláš. Dej si čas. Nadechni se a vydechni. Vše přijde v pravý čas.
Neboj se překážek. Dej si čas. Neboj se. Překážky tě posilní. Zvládneš je. Jsou zde, aby tě posilnily.
Nechávám plynout. Pomalu. Tentokrát pomalu a divoce zároveň. Pomalu a něžně. Netřeba smutnit a stresovat se. Vždy se před Tebou otevírá mnoho cest. Pokud má vyjít jiná cesta, vyjde. Pokud má vyjít ta, po které kráčíš, vyjde. Vyjde.
Vše je tak, jak má být. Tak jako voda teče správným směrem, tak jako mládě k matce se vine, tak jako ráno se probudíme a večer jdeme spát.
Uvidíme. Plynout. Nic víc, nic míň. Přeju si.
Děkuji.
Děkuj také.
Tvá bláznivá L.,
která pomalu… (pokračování již někdy příště možná 🙂 )