Občas mi přijde, že se vytrácí ze společnosti určitý typ ženské křehkosti, elegantnosti a empatie. Když občas vidím, jak se některé holky snaží zalíbit klukům, je mi z toho smutno. Co největší výstřih, co nejkratší sukně, výrazný make-up a všechno tak trošku umělé. Bohužel jsem byla svědkem i toho, že se nějaké holky chlubily tím, jak moc byly sjeté na večírku. A to na první pohled vypadaly právě tak v pohodě a neuměle. Nechci si tady hrát na někoho, kdo má říkat, co je správné a co ne. Samozřejmě nemůžu házet všechny holky do jednoho pytle. A respektuji, pokud se to některým klukům líbí. Tuhle fotku sem dávám proto, protože jsem tímto chtěla říct, že i já občas ráda provokuji, ale snažím se nezapomenout na jakousi svoji čest. Ano, i já si občas nevezmu pod šaty podprsenku, i já si dost často dám výraznou červenou rtěnku, i já občas lehce ovíněná plácám blbosti (blbosti plácám i neovíněná, ha ha) nebo ještě lépe – tomu klukovi napíšu, a pak si to na druhý den vyčítám (všechny to známe, že jo? že jo?), ale i přes tohle všechno se snažím myslet na ty pomyslné “hranice” toho, co je ještě ženské a oukej, a co už ne. Podle mě je strašně důležité zachovat si kus toho ženského půvabu, toho, co z nás žen dělá Ženy. Ženy, buďme sexy, buďme krásné, buďme půvabné, ale nezapomínejme také být chytré. A teď nemyslím jen inteligenci jako takovou. Však vy víte doufám, jak to myslím. 
Protože si myslím, že nejen vnější krása, ale také ta vnitřní je ta, kterou bychom měly oslňovat! ❤️🙏
Jaký na to máte názor vy? 😊
