Mám tolik otázek. Chtěla bych znát tolik odpovědí. Občas jsem roztěkaná. Často se přistihnu při tom, že prostě nevím nebo, že jsem nerozhodná. Poslední dny byly fakt náročné, cítila jsem se nervózní a určitý nátlak jsem si možná z části způsobovala sama, ale taktéž byly věci, které jsem bohužel ovlivnit nemohla.

16. srpna jsem měla odletět do Ameriky. Do mého vysněného New Yorku. Člověk míní, život mění. Cesty života jsou nevyzpytatelné, a i když už jsem se viděla, jak brouzdám ulicemi rušného NY, snídám koblihu, projíždím na kole Central Park, anebo zrovna fotím cool fotky na Times Square, osud tomu asi tak nechtěl. I když jsem se na poslední chvíli rozhodla, že teda jo, že poletím, přišla další rána a já se navzdory všem těm vysněným představám, vzdala té možnosti tam být. Bylo to pro mě dost těžké rozhodnutí a stále úplně nevím, zda bylo správné. Neuběhne den, kdy bych si aspoň trochu nepředstavovala, jak tam jsem. Jak jdu třeba do divadla na Broadway nebo, jak pozoruji všechny ty uspěchané lidi. Cestování je v mým žebříčku priorit dost vysoko, a tohle byla opravdu velká zkouška, co je v danou chvíli důležitější. Stále si v hlavě snažím udělat pořádek a stále se to snažím brát s nadhledem, protože znáte to – Když nejde o život, jde o h*vno. A to je fakt veliká pravda. Snažím si zaměstnat hlavu, co nejvíce to jde, abych moc nepřemýšlela. A najednou dělám věci, který jsem vždy chtěla, ale „nebyl na ně čas“. Píšu, včera jsem modelovala nějaký sošky z hlíny, začala jsem se učit hrát na klavír, vařím a čtu. 
Nevěděla jsem, zda mám tohle s vámi sdílet, ale řekla jsem si, že i tohle je ta realita, kterou se tady snažím servírovat. A že by to mohlo dodat motivace všem těm, kterým třeba taky nevyšla nějaká cesta, že v tom jako nejsou sami. Ne vždy jde všechno po másle, ne vždy je to tak, jak si vysníme, a ne vždy prostě situace dovolí, abychom mohli letět za oceán nebo třeba jen kousek za hranice. Někdy prostě máte pocit, že jsou důležitější věci. Důležitější věci než někam frnknout. I když to trochu bolí. To neříkám, že ne. 🙏
O jaké věci šlo – si s dovolením nechám pro sebe, jen vám můžu říct, že nešlo o mě. Jsem v pořádku, nebojte! No a vlastně tím celým chci říct, že je naprosto v pořádku, že občas máme tolik otázek, že občas nevíme, že jsme občas smutní, a že jsme nerozhodní. Všechny tyhle zkušenosti nás učí zpomalit a nechtít vše hned. A já vím, že můj vysněný NY si užiju o to více, až nastane TEN SPRÁVNÝ ČAS na NĚJ. 🙏 Tak přijímám návrhy, v jakém ročním období je nejlepší do NY vyrazit? A pokud byste někdo chtěl taky do NY, napište do komentářů, a třeba se domluvíme. New Yorku, těš se, náš čas ještě přijde. ❤️

Fotka od J.Linharta.

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *