Kolik holek zná ten pocit, že minimálně jednou v životě čekala na zprávu od kluka, která nepřicházela? To, jak hypnotizujete to zelený kolečko na Facebooku se jménem “Aktivní”. Aktivní. Jasně. Kdo tohle vymýšlel? Tak proč není aktivní ke mně? Co jsem udělala špatně? Vždyť to minule vypadalo tak fajn.. To mu ani nestojím za jednu blbou zprávu? “Tak a dost, tohle nikam nevede”, říká si ženský cit, ale vzápětí ho překřikne rozum: “No tak to víš, byla jsi jen jedna z dalších. Nebuď naivní. Cos sis myslela, že to teď bude jiný?”

Snaží se dělat nedostupným a nejistým tak, jako to děláme někdy i my? Máme mu to mít za zlý, když my samy chceme zažít onen pocit kouzla, když vám přece jen ten pan Vyvolený přes to všechno napíše a vy skáčete 3 metry vysoko jako klokan, který vypil kávu a dal si k tomu ještě CocaColu? Není to sobecký? Nebo není on sobecký, že nevíš, na čem jsi? A tak jen čekáš na něco, co nepřichází. Nechceš mít očekávání, víš, že bys neměla, ale ono se to lehko řekne, ale hůře dělá, že jo. Ještě po těch všech sladkých kecech. Proč musíme být svědky toho, že v napětí čekáme, kdy se přihlásí nebo si všimne našeho příspěvku, fotky a třeba se mu tak připomeneme? Je to tak smutné. A co je tedy ten signál, který nám zaručí, že tomu druhému na vás záleží? Od kdy můžeme vědět, že teď už nebudeme čekat na zprávy? Odpověz si sama. Nikdy to nebudeš vědět. Nikdy nemůžeš nikoho vlastnit. Tak samo jako nikdy nemůžeš nic plánovat. Nikdy není ten správný čas. Čas je, a je jen na tobě a na něm, jak s ním naložíte. Není to sakra o tom vymýšlet si v hlavě scénáře a pak být zklamaná.

Není to spíše o tom, co zažíváme naživo s tím člověkem? Proč se tak moc upínáme na to, že nám nepíše. Co když tak samo on přemýšlí o tom, že my nepíšeme mu? Co když má jen hodně práce nebo nechce působit lapeně v našich sítích? Ale tak samo buď v pozoru, protože to opravdu může znamenat i nezájem. Kdo vymyslel “Zobrazeno”? To slovo, které nám ještě potvrdí, že už naši zprávu četl, pakliže v největší zoufalosti jsi mu přece jen napsala? Je zoufalý napsat mu? Už dávno neplatí, že by lovili jen kluci.. Kde jsou nějaká pravidla, kdo a kdy má napsat? Nemám ráda tyhle statusy toho, co se smí a nesmí. Co by se mělo a nemělo. Proč je to zbytečně tak složité a překombinované?

To přece není to vysněný randění, který jde jako po másle. Chtěla bys to? Ano? Ne? Asi ne, viď? Není to aspoň zajímavější a napínavější, když to není zas tak jisté? Kde je ale míra toho, aby sis nemyslela, že mu jsi prostě jedno? A tak by mě zcela upřímně zajímalo, jak tohle vnímají muži. Zda někdy přemýšlí o tom, o čem holky. O tom, že u jejího jména na Facebooku svítí zelené kolečko, ale ona mu ani nenapíše? Tak, kde je pak ta rozumná míra toho řešit/neřešit to?

Holky, natrapte se tím. Pokud vám prostě nenapíše, i přesto, že vám všechno říká, že by měl, nestojí ti za to, aby jsi ho řešila. Můžeš samozřejmě napsat i ty, a pokud se to i přesto nikam nevyvíjí, kašli na to. Nezaslouží si tě. Nezaslouží si tu pozornost, kterou mu věnuješ. Nevážil si ji a dost dobře by si ji nevážil ani v budoucnu. Nemá o ni zájem. Dobře. Je to jeho volba. Má na na právo. Ale rozhodně se nesnaž zavděčit se mu. Takhle to nefunguje. A hlavně pokud by mu na tebe přece jen záleželo, dřív nebo později napíše. A pokud ne, tak to byla jen kapitola, která potřebuje uzavřít, abys mohla otevřít kapitolu novou a dát tak šanci někomu jinému. Je tolik mužů, kteří jen čekají, až si jich konečně všimneš. A věř tomu, že jsou.

Víte co, holky?

Dejte si čokoládu.

Jak s oblibou říkám svůj citát, pod který bych se klidně podepsala: “Čokoláda sice nevyřeší všechny Vaše problémy, ale aspoň Vám zpraví chuť.” Takže ať už jste šťastně zadané, randíte nebo jste single, každá tohle minimálně jednou zažila, řekla bych.

Tak přeji hodně trpělivosti a šťastných konců, či spíše začátků, ať už to dopadne jakkoliv.

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *