Své soukromí si dost střežím, protože si myslím, že nikomu do toho nic není. Občas jsem ale taky dost upřímná a otevřená, a možná toho budu později litovat, ale snad ne.

Ano, jsem single.

Ano, jsem nezadaná.

A ano, jsem s tím v pohodě. 😀

Jako jasně, že kdyby se objevil nějaký princ na bílým koni, tak jako bránit se nebudu, že jo. 😀 I já jsem jen křehká žena, která si rozhodně nehraje na feministku nebo tu, která zvládne všechno sama. Já se klidně veřejně přiznám, že neumím pracovat s vrtačkou, neumím občas házet všechno za hlavu tak jako to umí někteří muži, a taky si nebudu nosit sama kytky, že jo. A nejde samozřejmě jen o tohle.

Poslední dobou se rozhovory s kamarádkami točí o tom, kde natrefit na toho pana Dokonalého.

Za 1.) si myslím, že Dokonalost neexistuje, ale chápu, jak to kamarádky myslí.

Za 2.) Mně přijde, že dnešní doba není moc na takový ty “oldschool” seznámení, který se mně osobně líbí rozhodně víc než nějaký povrchní na Tindru, Facebooku a jiných sociálních sítích. A v tom je možná ten problém. Mně se prostě děsně líbí, když se ti dva poznají nějak originálně. A třeba i vtipně.

Já třeba jednou poznala jednoho kluka tak, že jsem mu ve vlaku pochválila boty. Ano, bylo mi asi 16. 😀 Ale to je vedlejší. Anebo třeba jednoho jsem poznala při společné práci, na natáčení, kde kolem mě pořád kroužil, a já si myslela, že chodí jen za kamarády. 😀 Pak taky na přednášce, kde jsem byla ukecaná a drzá, jak jinak :D,  a mu se to prý tak líbilo, že mě pak pozval na rande. Neříkám, že nemůžete natrefit na sociálních sítích na někoho fajn, i mně se to už stalo.. Jen mi přijde, že je strašná škoda, že se právě lidé seznamují čím dál tím víc online, než aby se poznali v tom reálném offline světě.

Zdravě sebevědomý, ne však povýšený muž. Je jich vážně nedostatek, nebo se jen pohybuji ve špatných kruzích? Nebo? Když pominu nedávno jednu párty, kde mě ten muž docela očividně balil, ale byl značně opilý, tak už ani nevím, kdy naposledy za mnou nějaký kluk přišel jen tak s pozváním na rande. Bez alkoholu. Bez kamarádů. Jen on sám. Sám za sebe. Sebevědomý, i když třeba v hloubi duše vystresovaný a plný adrenalinu jako naspeedovaná veverka po šálku dvojitýho espressa.

Je jasný, že my holky, máme dost pokřivený představy ze všech těch filmů, a co si budeme, každá si představuje to seznámení jako z filmu. To, jak ji nějaký kluk osloví v knihkupectví, až bude vybírat knížku “Jak najít toho pravého” nejlépe s nějakým připraveným argumentem, to, kdyby se náhodou rozhodla protestovat. Anebo na ulici, až poběží na tramvaj, zakopne a on ji gentlemensky chytne… bla bla bla..

My za to vlastně nemůžeme. 😀 😀 😀

“…. můj princ na bílým koni toho koně asi natírá na černo, aby uniknl mým spárům ?

a co mám říkat já?
ten můj v nedohlednu asi
“já se nesměju! :DD”
ten ho natírá beztak na neviditelno
:((((
” :D:D:D:D blbečku ?
ten můj se krčí někde v rohu a doufá že splyne s nábytkem ?” 
Takže asi nějak tak.

Pořád naivně věřím, že se najde pár Mužů. Pár odvážlivců. Pár těch, co ale znají taky své hranice. No zkrátka a dobře, gentleman, ale zdravě sebevědomý.

Třeba to těm pár čtenářům klukům pomůže a budou konečně vědět, co my ženy chceme. Amen.

.

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *