Jsou dny, kdy byste byli radši, kdyby nebyly. Jsou dny, na které se těšíte, a ony se pak totálně poserou. Jsou dny, kdy máte dobrou náladu, pak Vám ji něco nebo někdo zkazí, a vy už se nedokážete dostat do módu nálady dobré. Jak to souvisí se surfováním? Nijak. No i když. Čtěte dál. 😀

Celý den nakonec prokrastinujete, nicneděláte, anebo vlastně jo, přejídáte se. Zajdete si do obchodu koupit zlevněnou bomboniéru a sníte ji celou sami. Ach, jak je to vtipné a smutné zároveň.  “Běž pryč, depko.” A tak celý den jen lenošíte, a občas si nachystáte jídlo. A večer Vás popadá depka číslo dvě, že jste nestihli, co jste měli… ale tak nejsme roboti, že jo. Prostě chill.

Vzpomínám na surfování. Bylo to skvělý. Ten adrenalin, ten pocit poté, co překonáte strach lehnout si na to prkno a “skočit” na vlnu. Čekala jsem několik hodin, bolelo mě břicho z toho, jak jsem byla nervózní, a klepaly se mi ruce. Ale všichni jsme tam byli nervózní.

“Tak teď Vám rozdám neoprény.”

“Jedno M, prosím.”

“No Vám by bylo možná i S, ale těch mám málo. Tak tady máte M.”

Jdu si to obléct, a celé se to na mě přisákne. Tak jo, nádech, výdech, jde se na to.

“Pokud zapomenete na všechno, co jsem Vám říkal vzpomeňte si aspoň na to, že si máte krýt hlavu. Říkám Vám rovnou, pokud se budete bát, ani tam nechoďte.”

“Já na vše zapomněla. Sakra.” říkám si v duchu.

“A pokud mě budete srát, pošlu na Vás vlnu.”

Haha, ten týpek je drsnej, ale líbí se mi jeho styl. Je vtipnej. A takovej ten typickej surfař. Říkám to, i když žádnýho surfaře neznám. Haha. Dobře, tak působí jako typickej chillař. Skočí na vlnu jakoby nic a prostě jede. Dělá otočky. Je ve svém živlu, že jo.

A tak prostě kámo, jdu na to. Skočím a je to uvolňující pocit. No nevím totálně, co mám dělat, ale ležím a ještě pořád jsem nevyjela nahoru. Takže dobrý. No, to se za chvilku zvrtne a už vyletím nahoru jak balón. Haha. “Já chci znovu. Je to skvělý!” Sice se nemůžu pár sekund zvednout z vody, protože mám strašně slabý nohy, a navíc dostanu takovou sprchu, že prostě se z toho trochu vzpamatovávám. Ale strašně chci znovu! 😀 Zkoušíme různý cvičení, a pak když jdu v těch “vlnách” a nemůžu to ujít, pomáhá mi trochu surfař. Ale myslím, že se mi musí v duchu smát. Nicméně, bylo to naprosto BOŽÍ! Snažím se surfaře na konci překecat, jestli si nemůžu ještě jednou skočit. 😀 Nenechá mě.

“To musíš tady přijít znovu.” uculí se.

18422221_1361567590563854_255848914608368747_o

Jsou dny, kdy byste byli radši, kdyby nebyly. Jsou dny, na které se těšíte, a ony se pak totálně poserou. Jsou dny, kdy máte dobrou náladu, pak Vám ji něco nebo někdo zkazí, a vy už se nedokážete dostat do módu nálady dobré.

Ale ono to vlastně jde. Jde se dostat do módu nálady dobré. Jen musíte chtít. Takže já kašlu na to, že jsem měla dnes na nic den, a jdu si ho ještě užít. A i když nechápu spoustu věcí, spoustu lidí, dochází mi, že nemusím vše chápat. Nemáme na to ani kapacitu. Takže chill, a buď v poho. Kámo.

Už se tomu vlastně docela směju. A hlavně je dobrý vzpomenout na to, co bylo dobrý, a ona se Vám hned ta nálada krapet zlepší. Pro mě momentálně je silný zážitek to surfování. Nemůžu si pomoct, přijde mi, že jsem se do něj úplně zamilovala. Je to možná silný to říkat, ale fakt mě to chytlo. 🙂

Hm, tak jsem zvědavá, jestli si ještě někdy někde zkusím surfování. Doufám, že jo! 🙂

Čus.

L.

 

 

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *