Je něco kolem 9 večer, a my se chystáme do nedalekého baru se jménem The Cavern, který jsme už objevili hned 1. den našeho putování na Maltě, když jsem se dala do řeči s kytaristou Gilbertem. To si určitě pamatujete. Slovo dalo slovo, a my se domluvili, že dnes večer tam všichni společně strávíme pár chvil. Já, Gilbert, Filip, Dima, Martin a naši noví kámoši Joel a Manav.
Na tento večer se moc těším, protože věřím, že kde je kytara a hudba, tam je i atmosféra a sdílení. Nebudu ale předbíhat. Když dorazíme, ihned si objednávám jídlo. Původně jsem myslela, že si koupím něco v obchůdku, na ten jsme ale nenatrefili, a tak si dávám nejdřív plněnou kapsu špenátem, a poté tortillu s kuřecím masem. Měla jsem hlad no. 😀
Za chvílí přichází i Joel a Manav, a já se fakt bavím těmi vtípky, které vycházejí z jejich úst. 😀 Jsou celkově dost funny. 😀 Jinak Gilbert mezitím vytáhne kytaru a začne hrát. Filip ho natáčí, a já si jen tak užívám atmosféry. Stačí mi poslouchat zvuk kytary, občas nějaké to povídání, a je mi fajn.
Pak mě totálně dostane barman Martin, který mi zničehonic začne připravovat koktejl. Říká něco ve stylu, že jsem tam jediná žena mezi tolika muži, a proto si ho zasloužím, či co. 😀 Moc mě to potěší, a jdu koukat na přípravu. Koktejl pojmenuje “Love Story” a začíná to tím, že zapálí oheň. 😀 No a pak začne míchat plno kapek různých lektvarů, a já se začínám trochu bát. 😀 “What is it?” A pak jen uznale koukám, jak mu to jde. Jedna lahvička má tvar lebky, což mě trochu zaskočí 😀 a ptám se: “Is it dangerous?” Nakonec tam přidá i růži a pár oranžových kvítků. Vypadá to nádherně. Zeptám se, jak to mám pít, a barman, který je taky dost vtipálek, odpoví, že ústy. 😀 No asi jsem se blbě zeptala. 😀
Vezmu drink do ruky, celá dojatá moc děkuji a jdu mezi ostatní pochlubit se tou krásou. Řeknu, že to ochutnám, a poté, že to můžeme sdílet. Tak 3, 2, 1 a jdu to zkusit. “Mňam.” prohlásím. Je to vážně moc dobré. První reakce mé chuťové pohárky vyhodnotily jako pomeranč a vanilku, ale pak i trochu levandule? Těžko říct. Nedá se to úplně popsat. To prostě musíte zkusit.
Musím uznat, že tohle gesto mně přišlo vážně gentlemanské, a moc si ho vážím, a budu na to dlouze vzpomínat. 🙂 Pak na chvilku jedna část naší posádky zmizí, jdou ven či co, a zůstávám tam já, s Joelem a Manavem. “Hey, I wanna dance!” Netrvá dlouho, a už hraje písnička ze světoznámého filmu PULP FICTION. “Hey, Ladies and Gentlemans… ”
“What is your name?” “My name is Lenny.”
Já tu scénu prostě miluju. Takže kluci: Jestli mě chcete vytáhnout na parket, můžeme začít touto písní! Ta mě vždy roztancuje! 😀 No a tak začínáme tancovat, barman se nám směje, a je to super! 😀 Pak si dáme ještě Nirvánu, do toho přichází zbytek naší posádky, a směje se nám taky. 😀
Ten večer byl naprosto super. Bylo to moc fajn. Kluci se ke mně chovali fakt hezky. A tady přesně se hodí použít citát od světoznámé Marilyn: “Nevadí mi žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou.” Tímto chci poděkovat všem, co tam ten večer byli, moc jsem si to užila a budu na to dlouho vzpomínat! 🙂
P.S.: Jelikož tenhle článek píšu později, můžu Vám říct jednu story, co se stala dnes —> přidala jsem video na Instagram z této párty, konkrétně to, jak mi barman míchá ten drink, a lajknul mi ho Dominik Feri!!! DĚKUJI. Kámo, to bych nečekala. 😀
Mějte se krásně,
Lenny