15.5. 2016, neděle a já vstávám výjimečně ve 3:55. 😀 Ranní budíček není radno podceňovat, a proto raději vyletím z postele dříve než stihnu opět usnout a v mém případě klidně i zaspat. Proto to nepokouším, a vstanu raději hned. Jelikož jsem si den předem nachystala snídani i svačinu, rychle posnídám – mám jogurt s čerstvými jahodami a kokosem, oblékám se, myju si zuby za chůze, chystám baťoh a vyrážím na zastávku, kde máme sraz a pojedeme natáčet. Tentokrát do Brna! 🙂
Na tramvajové zastávce nikdo není, a tak si užívám opět ten pocit ranní osamělosti, zpívám si potichu písničku a koukám do dáli. Pak už následuje to stejné kolečko, kdy nasedám do tramvaje a pozoruju lidi. Unavená, ale zvědavá.
Na místě srazu se už potkávám s dalšími členy posádky 😀 , a vyrážíme! Připomíná mi to trochu film “Účasníky zájezdu”. Dokonce někdo prohlásí: “Ty hnědý podšálky vracejte, jo?” 😀 S Denčou, Honzou a Pavlem zabíráme zadní sedačky, a opravdu mi to připomíná nějaký školní výlet. 😀 Drkotáme se přes všemožný ulice a dost nás to baví. Občas to připomíná masáže, neboť drkotání nabírá velký obrátky. Někteří ještě dospávají, jiní si povídají. 
Když dojíždíme na místo natáčení, které asi nemůžu moc prozradit 🙂 , ale můžu říct, že bylo vážně luxusní 🙂 , vidíme před sebou auta, štáb a připravené kostyméry a “stajlisty” 😀 , kteří jsou vážně moc šikovní, a kteří zkrotí naše divoký vlasy, namalujou nám krásný makeup a hezký nás oblečou. O mně se stará zase ta paní, co minule. 🙂 Je vážně hodná, neustále mi kontroluje vlasy i makeup, a když vidí jen malinkou nedokonalost, hned ji upravuje, vytahuje lak na vlasy, fixuje a tak stále dokola. 🙂 Stará se o mě vážně hezky, a já ji tímto také děkuji. 🙂
Jelikož nás tentokrát tolik není, jde to rychle a pak už nás čeká “kamera, akce, jedem” :D. Jsou to krásný prostory, je pro mě čest, že můžu do nich kouknout. 🙂 A vůbec celkově, že tady s takovými lidmi a osobnostmi mohu být. Včera jsem mohla vidět v akci pana Vladimíra Javorského, a teda řeknu Vám – WOW. On je vážně skvělý! To číslo, který nám předvedl, no prostě klobouk dolů před ním. Talentovaný pán. DĚKUJI. 🙂
Pak byla pauza na oběd. A pak znovu. Až do večera. Je sice fakt, že už jsem pak byla vážně unavená, a hlavně mě strašně bolely nohy, neboť jsem celý den měla lodičky, ale na 2.stranu – krásně unavená. I když občas bojuji s pocitem marnivosti, po tom všem si vždycky řeknu: “Jo. Má to smysl. Víš to, Leni. Snad. ”
No a nesmím zapomenout na našeho Marva, který je vážně super a včera byl tak milý! 🙂 Víš Marve, občas se tě bojíme, ale pak, když řekneš něco hezkýho, a dokonce se na nás i usměješ, je to skvělý pocit. Vážně. Prostě ani nevíš, jak moc jsme si tě s Denčou oblíbily. Bez tebe si to natáčení už ani nedokážeme představit. 🙂 Marve, seš borec. To ti teda řeknem! 😀 (Tak trošku inside joke pro Denču.. 😛 :D)
V mezipauzách občas vidíme herce kouřit, někteří jsou unavení, někteří si čtou, někteří polehávaj, někteří dělaj kravinky … ehm 😀 .. a mě se tento “organismus” alias štáb líbí. Sice se včera klepu zimou občas, ale to vše vyrovnává fakt, že si to užíváme. Užíváme si i zážitky, které vznikají. O jeden se mi připravil můj milovaný John, ehm, Honza. Honzo, díky za zpestření! 😀 aneb jsi důkazem, že vše je možné. :))) Hihi.
No a zpáteční cestu s Tebou jsem si vážně užila. S Honzou jsme si totiž skoro celou cestou zpívali karaoke v autobuse, Denisku a Pavla tím uspali :D. Nicméně miluju tyhle bláznivý lidi, a Johne, bylo to parádní. Nicméně pak už jsem usnula i já, neboť únava byla vážně veliká. :)) Do Prahy jsme se vrátili po půlnoci, Denča s Pavlem se mnou počkali na můj spoj, a já už se pak opět ocitla v tramvaji, opět za tmy, kdy jsem jen seděla a pozorovala lidi. Unavená, ale zvědavá. Děkuji všem! 🙂 Pomaločku jsem si přemítala celej den jako film..
Dnes se cítím vláčná, unavená, mimo, zpomalená, ale fajn. 😀 Věřím a přeju si. Děkuji. 🙂
Děkuji i Vám za přečtení, a pokud se Vám článek líbil, klidně sdílejte. Jsem moc ráda, že mě podporujete. Mějte se krásně. (Pod článkem najdete fotku, ale udělám pak ještě jedno spešl album s fotkami. :)) )
Vaše bláznivá Léňa 🙂
