Sobota ráno, lehce společensky unavena po pátečním večeru, a já se probouzím do časných hodin, které můj mozek vyhodnocuje jako opravdu časné na sobotní ráno, a tak se svolením mozku posouvám budík o 10 minut. Když pak vstanu, stěží se nějak nasoukávám do oblečení, líčím se, a s kloboukem, mírným zpožděním a zároveň těšením se, nasedávám do autobusu jedoucího na Divokou Šárku. Mé oblíbené místo v Praze! 🙂 Ospale koukám z okna, mé oči se přívírají jako dvířka do temné komnaty a z mého přemýšlení mě probírá až hlas té paní z autobusu, která hlásí, že tato stanice je KONEČNÁ, prosím vystupte – tedy fakt, že jsem nastoupila do špatnýho autobusu, neboť zastávka se nejmenuje Divoká Šárka, jak by měla! Jojo, klasika Léňi. 😀 Vždycky někde zabloudím, klidně i za předpkoladu, že už jsem někde byla.. 😀 Už mě to ani nepřekvapuje.

A tak se lehce nervózní ptám řidiče, jak se dostanu na Divokou Šárku, ale zároveň jsem v pohodě, protože všechny cesty někam vedou že jo 😀 a zjišťuji, že zas tak špatně jsem nejela, že stačí jen přesednout na tramvaj, která mě tam odveze do 10 minut, takže vše nakonec v pohodě stíhám.

Sluneční paprsky tancujou na mé tváři tak divoce jako já tancuju ve Vagonu na starý pecky a písničku “The Passsenger” od Iggyho. 😀 nebo “Can’t stop” od Red Hot Chili Peppers (někteří ví … 😀 ) , až se najednou ozve  “Ahoj, ahoj! Prosím Tě, nejedeš náhodou na natáčení?” oslovuje mě jedna slečna s výrazným kloboukem a dlouhými vlasy. Jelikož jsem stále ještě mimo a unavená, jen se rozesměju a říkám pomalu: “Ano. Jedu na natáčení. Ty taky?” Vskutku chytrá otázka, říkám si vzápětí. 😀 “Jojo. Jedu. A říkám si, že ty , taková hezká a výrazná, že taky určitě jedeš. Jéžíš, tak to mám radost, že jsme se potkaly!” “To já taky! :)” odvětím s úsměvem na tváři a voláme panu režisérovi, že už jsme na místě, a ptáme se, kam máme jít. 🙂

Nakonec ještě stíháme snídani v Mekáči, kterou mám poprvý v životě, dáváme si čaj a zjišťujeme asi tak po minutě, že jsme obě dost praštěné a bláznivé, a že to bude vskutku asi srandovní natáčení. 😀 Dost se smějeme, navíc všemu graduje má únava, a ti, co mě znáte, víte, že když jsem unavená, existují dvě možnosti mého následného chování: 1.) Jsem protivná. 2.) Jsem totálně nejvíc happy a všemu se směju.

Ano, ano. 😀 Tak tady byla správně varianta druhá, naštěstí. 🙂 Po snídani kráčíme krásnou přírodou, je nám sice trochu zima, ale náladu nám to nezkazí a už se potkáváme s lidmi ze štábu. Vůbec nemůžu soudit za tak krátkou chvíli, ale za těch pár dní různýho natáčení, mám pocit, že už objevuji a dokážu poznat pár společných znaků lidí, co dělaj na nějakým natáčení. 😀 A fakt mě baví všechny pozorovat, od klapky, až po kameramana, rejžu, herce a tak dál. Někdy je to vážně sranda. Hehe.

Zpět ale k akci. Nejdříve řešíme kostýmovou zkoušku, pak nám ještě doupraví stylistky makeup, a za nějakou dobu se jde natáčet. Natáčí se tedy už delší dobu, ale my jsme tam potřeba až později. Počasí se otepluje, a i když bych se chvilkami nejraději viděla v posteli, vlastně si to opět strašně moc užívám.

Scéna připravena, kamery a hlavně zpěváci také, jde se na to. Vážně musím pochválit scénu, která mi přijde opravdu nádherná. Jelikož se jedná o natáčení svatby, dýchá to opravdu romantickou atmoškou a věřte holky, že by se Vám to líbilo! Teda takto: Nelíbilo by se to asi holkám, které trpí závratí z výšek nebo nemají rády přírodu. 😀 Jinak je to ale v komorním duchu, jen pár přátel, vázičky se šeříky, věnec kvítí ve vlasech, bílý dlouhý šaty s holými zády a takový ty holčičí věci, znáte to :D, ženich taky nádhernej, no co víc si přát, že jo holky! Jídlo tam taky maj, takže dobrý. 😀 Divoká Šárka je sama o sobě moc hezká, takže určitě doporučuji navštívit. 🙂

13141001_851840791627991_664183252_n

Srandovní jsou momenty, když se zpěváci maj líbat.. vždycky je takový ten moment před akcí, a po akci. Před akcí to vypadá tak, že se řeší, zda už měl Marcel mononukleózu, a co asi na to řekne jeho nastávající, po akci to vypadá tak, že se prostě zamilovaně na sebe koukaj, dávaj si pusinky, a dělaj, jak se maj strašně rádi, haha, do momentu než se řekne : “Záběr hotov.” Poté si opět někdo neodpustí nějakou hlášku. Nicméně všichni víme, že je to prostě sranda. A jsou oba opravdu dobří a zvládaj to s nadhledem a srandou! 😀

Jo a já Vám ještě stále neřekla, o jaké zpěváky jde, že? 🙂 Jde o natáčení videoklipu zpěvačky Debbi a zpěváka Marcela Procházky z kapely No Distance Paradise z Olomouce!, – tímto zdravím Olomouc! a už se nemůžu dočkat, až se do Olomouce zase podívám a zavzpomínám na staré dobré krásné časy! 🙂 (Můžete kouknout na fotku, ale je v blbý kvalitě no.. 😀 Pod fotkou příběh pokračuje..)

13148191_850045165140887_890518972_o.jpg

Pak máme chvilku pauzu, a tak sedíme na trávníku, povídáme si o životě, a jelikož je teplo, všichni máme žízeň. Marcel shání pití, a tak mu nabízím svoje a on na to: “A ty ho nebudeš chtít?” “Já mám ještě v tašce.” “Oukej.” usměje se a vypije tu trošku vody. Pak si chce dát ještě toasty, ale já vím, že ty toasty olizoval pes, a tak mi ta situace přijde docela vtipná, tak se rozesměji na celé kolo. Snažím se krotit, ale moc mi to nejde, načež se na mě Marcel kouká dost podezřele.. nevadí. 😀 Pak ještě přijíždí televize Prima, která natáčí reportáž do Top Star Magazínu.

Vtipnej mi přijde taky pan farář, kterej je prostě vtipnej. Markéta, ta druhá praštěná holka, mi řekne, že vypadám jak ségra Debbi, haha, takže jsem vlastně přišla na svatbu ségry. Všichni se usmíváme, děláme, jak jsme veselí a šťastní, že se nám vdává kámoška, a je to prostě moc fajn.

Jsem vážně zvědavá na výsledek. Nemůžu se dočkat. 🙂 Měl by bát venku docela brzy, tak snad se nám bude líbit. Juch. 🙂 !!

 

 

 

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *