“Zápisky do imaginárního deníku” aneb jak mě zachránil soused! 

Znáte to, ráno se probudíte cítíte se nějací rozlámaní (no není každej den posvícení že jo), pobolívají Vás záda a vy byste potřebovali masáž. Místo toho si jen dáte snídani, kouknete na internet, co je novýho a utíkáte do novýho kadeřnictví pod barákem s domněním, že budou mít určitě volno. No jo, ono totiž všichni čekají na nějakou Leničku. Samozřejmě, že zrovna dnes už mají plno a tak Vám nezbývá nic jinýho než koukat na jiná kadeřnictví. Ano, ano, to mám “starosti” že, určitě si říkáte…

Ale mám i jiné, nebojte. Tohle jsem ale zrovna řešila, protože jsem potřebovala dobarvit odrosty, jelikož mě čeká jedna událost, kde by se úplně nehodilo mít dvojbarevné vlasy.. :D. No my ženy si to umíme vždycky hezky odůvodnit.. 😀 Jenže, kadeřnictví v Praze jsou fakt strašně drahá, a tak se nakonec schyluji k variantě dobarvit si odrosty barvou z drogerky. Jasně, jasně, mnozí z Vás si možná pamatují, jak jsem psala, ať nevěříte barvám na krabičkách barev na vlasy z drogerek… jojo.. i já si to pamatuji. Když máte ale před sebou dvě varianty: Barvení za 1000Kč nebo 100Kč, volba je jasná. 😀 Naštěstí mají zase ten odstín, který používám – ten, který dlouho chyběl. No a tak si na bytě dobarvuju odrosty, koukám do počítače, div, že málem zapomenu hlídat čas, až si to uvědomím a jdu si smýt barvu. Ale ejhle, teče studená. Jelikož občas máme malé neshody s naším bojlerem a občas hraje hru na “zhasínání plamínku” , tedy “tok pouze studené vody”, nepřekvapuje mě to a rovnou kouknu na plamínek. No jasný, nesvítí. “Do háje!” řeknu si pro sebe a snažím se plamínek nahodit. Nějak se mi to podaří, ale stále teče studená voda.

Jojo, prekérní situace, jelikož nemůžu čekat, až se bojler umoudří, ve vytahaných teplákách s drdolem na hlavě, ještě navíc zabarveným barvou, beru klíče a utíkám zvonit na sousedy. Je to trapný, říkám si v duchu, ale co mám jako dělat. 😀 Pokus číslo jedna – neúspěšný. Pokus číslo dva – opět neúspěšný. No jo, je poledne, všichni jsou v práci, co bych chtěla, že … Utíkám o poschodí výš a netrpělivě mačkám zvonek. Slyším zvuky, jupí! a přichází mladá žena v županu.

“Dobrý den, je to strašně trapný, ale neteče nám teplá voda a já mám barvu na vlasech a potřebovala bych ji smýt, a tak nevím, co mám dělat..” vydám ze sebe udýchaně.

Žena mi v okamžiku nabídne jejich koupelnu, ještě stačí dodat, že také zrovna vyšla z vany, a ať si klidně půjčím šampon. S opravdovou radostí ji strašně moc děkuju. 😀

A víte co? Zachránila mě. 😀  Takže ještě jednou děkuju té paní. 🙂 Ono je to sice maličkost, ale právě z těchto maličkostí vznikají oné radosti. 🙂 Je fajn, že si lidé navzájem pomáhají. A jednou bych chtěla bydlet v bytě/domě, kterej bude mít skvělej balkón a s lidmi, kteří jsou fakt supr čupr. No a to je asi celý. 😀

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *