I když to vypadá, že tady moc nespíme a ono je to zčásti i pravda, tak vlastně máme docela dost energie, mi přijde. Snídáš opět u místních, na srpchu i hmyz už sis docela zvyknul, balíš malý batoh a čeká tě další výšlap. Tentokrát na docela známý Little Adam’s Peak. Třetí výšlap ve třech dnech. Je třeba využít toho, že jsou tu tak nádherné hory. A vlastně si říkáš, že bys mohl chodit více po horách i v Česku. Česko má totiž taky hodně, co nabídnout.
Wow. Jdeš, je ti sice vedro, ale víš, že tohle za to zpocený triko stojí. Víš, že tohle chceš zažít. Občas tě ofoukne vítr, projede kolem tuk-tuk nebo projde stařenka s velkým košem na čajové lístky. Míjíš dokonce i staříka, který táhne dvě krávy. Čajové plantáže vykreslují nádherné scenérie a dotváří tomu všemu neopakovatelnou atmosféru.
Když vystoupáš k vrcholu, cítíš uspokojení. Sice je tady pár lidí, ne jak včera, kde jsme byly jen my a žádní turisté. I tak si to ale užíváš. Den ti zpříjemní i devět štěnátek, které můžou mít sotva pár dní. Je to roztomilost sama. Jsou tu samy, tak doufáme, že se jejich maminka najde. Hned by sis jich nejradši pár odnesl, ale víš, že to nejde. Pokocháš se skvostnými výhledy i z druhé strany. A pak už zase brouzdáš džunglí. Vlastně tě to dost baví. Stihneš i ten známý most Nine Arch Bridge, ale ten tě vlastně zas tak nezaujme. Je tady hlavně tak milion turistů, takže se jen posilníš kokosem a jdeš. Do kopce vyjdeš rychlostí blesku, až tě to samotného překvapí. Musíš se vrátit pro krosny, a pak rychle na vlak. Dnes pojedeme na velký Adam’s Peak vzdálený od Elly asi čtyři nebo pět hodin cesty. V tuk-tuku ještě píšeš děkovný dopis, moc to kvůli rychlosti jízdy ale nejde. Haha.
Loučíš se se Suzem, na nádraží ovšem zjistíš, že vlak, který podle googlu měl jet za 15 minut, jel před půl hodinou. Další jede místo čtyř hodin sedm. Suza je tak hodný a srdečný, že zjišťuje, zda by mu jeho kamarád půjčil auto, aby nás tam odvezl. Sice to vyjde trochu dráž než vlakem, ale na druhou stranu nám to ušetří čas a zpětně jsi i rád, že jste tam nebyly jen samotné holky. Zvládly bychom to, ale přece jen. Ještě zastavíme v obchůdku s místními čaji. Nakoupíme jich pár pro naši rodinu a přátele. Jsme poslední návštěvníci. Cesta proběhne v pořádku, jen si Suza bohužel dveřmi zraní oko. Po medicíně je mu ale už zase dobře. Vyměníte si pozice a pro změnu je blbě tobě. Přece jen si žaludek o čtyřech hodinách v neskutečných serpentinách myslí své. Zastavíme, jdeš se vydýchat na čerstvý vzduch a musíš se smát tomu, že už jako malá jsi neměla ráda kolotoče. Horská jízda hadr oproti tomuhle. Koupíš coca-colu, která už tě párkrát zachránila a to, že se o tebe dva kamarádi hezky starají ti vykouzlí úsměv na tváři a je ti hned lépe. Je strašně důležité cestovat s někým, na koho se můžete splehnout.
Dojedete k místu, je tma a vidíš jen hlavu na hlavě. Fakt obdivuješ, jak Suza zvládá jízdu. Ty bys z toho dostala osypky. Jako vážně. Tohle nejde popsat. To musíš zažít. Pak už jen dáš sprchu, jídlo, chvíli si povídáš, je ti příjemně a jdeš spát. Ani ne na 2 hodiny, protože na velký Adam’s Peak se chodí na východ slunce. Budík nastavuješ na 2:05 ráno.
