Teplé pletené ponožky od babičky, horký čaj neboj sladké kakao, praskající dřevo v krbu, vánoční ozdobičky všude kolem nás, vánoční skřítci, červená, vánoční písničky, vůně skořice a jehličí, oblíbené pyžamo-dupačky s Minnie, křupání sněhu a jeho třpyt, kouzelný čas strávený s rodinou a přáteli, „A bude mít ty velký zahnutý zuby nahoru?“, shánění vánočních dárečků, předvánoční shon, svařák, Sám doma, svíčky, rozsvícení vánočního stromu, adventní kalendář, Mikuláš, mandarinky, vlašské ořechy, cukroví, přejídání se cukrovím, myšlenky na bramborový salát, lidi, láska, teplo domova, vánoční svetry, a plno dalšího vánočního si vybavím, když zbývá pár týdnů, dnů do Vánoc. A raději nebudu počítat, kolikrát jsem napsala slovo „vánoční“ nebo „Vánoce“ v tomto odstavci. Asi 9x. Ehmm. Rovnou upozorňuji, že v dalších odstavcích jich bude taky dost.
Dle mého soudu jsou čtyři skupiny lidí:
1.) Lidi, co milují Vánoce.
2.) Lidi, co nesnáší Vánoce.
3.) A lidi, kterým jsou Vánoce tak trošku jedno a nějak extra je neprožívají.
4.) Skupina „Jiné“ je zde pro výjimky.
Schválně si odpovězte, do které skupiny patříte. Já se přiznám, že do první. Baví mě vymýšlet vánoční dárky, shánět je, balit je a v neposlední řadě dělat lidem radost. Zároveň jsem ale toho názoru, že Vánoce nejsou pouze o dárcích, ale měly by být samozřejmě hlavně o trávení společného času s těmi nejbližšími, užívání vánoční pohody a tak trochu „vypnutí“ od toho běžného uspěchaného pracovního rytmu.
Jestli ale něco nemusím, tak to jsou plná nákupní centra lidí a kýčovitých ozdobiček, které blikají na všechny strany a vás z nich akorát rozbolí hlava. Je sice mým přáním podívat se někdy na vánoční atmosféru do New Yorku, čímž si trochu protiřečím, ale my ti, kteří milujeme film Sám doma, víme, o čem mluvíme.
Nedávno jsem slyšela názor, že Vánoce jsou přeceňované a lidem se vnucuje, aby dávali druhým dárky. Já si to ale nemyslím. Je to přece vaše svobodná volba, komu dárek dáte nebo nedáte. Ano, já vím, že se asi „očekává“, že někoho obdarujete. Ale od lidí se očekává spousta věcí. Zkuste se na to ale podívat i z té druhé strany. Kdy jindy ukázat, že máte někoho rádi, než o tak láskyplném svátku jako jsou Vánoce? A věřte, že to nemusíte dokazovat pouze hmotným dárkem. Právě čas, kterým těm druhým věnujete, je to nejvíc, co můžete dát. Práce počká. Šéf počká. Ale vaši nejmilejší ne.
A pokud se přece jen rozhodnete nějaký hmotný dar darovat, snažte se povznést nad tím, jak moc vás třeba nebaví vymýšlení a shánění dárků, ale zaměřte se na to, jak to nakonec tomu druhému udělá radost a jak z toho nakonec budeme mít radost přece i vy. A to je krásný koloběh a symbióza, ne?
Teda Léňo, ty seš zase nějaká moudrá. Haha. Nechci nikomu Vánoce vnucovat. Já třeba taky nemám moc ráda davy nervózních lidí s obrovskými taškami, kteří pořád nemají dost a ženou se dál a dál. Jedno vám ale napíšu, tyto svátky a předvánoční čekání vnímám trochu jako „navracení se do svých dětských let“, kdy dospěláci vzpomínají, jaké to bylo, když prožívali Ježíška a těšili se na to, co dostanou. Jaké to bylo, když Oni byli malí. Připomínají jim to právě ony děti, kterým se lesknou oči jak vánoční světýlka z reklamy na vánoční kamion Coca Coly. A mimo jiné o tom by podle mě Vánoce měly být. Ne o tom kamionu. Nýbrž o těch rozzářených očích plných lásky, pokory a života. O tom, že je strávíte s někým, koho máte rádi a probudíte v sobě zase ty malé kluky nebo malé holky. Ta rozzářená očka, která netrumfne ani ten nejrozzářenější vánoční stromeček!
Obrázek použit ze stránky: https://magazin.biooo.cz/novinky/aktuality/6-zpusobu-jak-si-zkratit-cekani-na-vanoce/