“Vzrušení, adrenalin, strach, respekt, štěstí, radost, smíšené pocity, výzva, obavy, adrenalin, adrenalin, adrenalin!” takhle se teď cítím.

Pusť si tohle třeba a třeba čti. 🙂

Je 0:00, vlastně už bude středa a já nemůžu usnout. font_displayTakhle asi nějak se zrovna cítím. Ve vzduchu toho dost lítá, ani nejde být konkrétní, neboť prostě souvisí vše se vším, a než bych to tady napsala, byl by možná další den.

“Jsme na Vás pyšní.”

“Sluší Ti to.”

Božínku, jak se v duchu červenám a stydím se. Jako ta malá cácorka. Ach, jak jsem teď ze všeho nervózní. Je to jako ten pocit před premiérou.. ach, už je to tak dlouho..

Prostě zítra mě čeká něco, od čeho nechci mít očekávání, ale i tak se nemůžu ubránit pocitům, které popisuji o pár řádků výš. Léňo, dýchej. Klid. O nic nejde. Já vím, že na mě z vrchu koukáš. Pozoruješ. Ani nevíš, jak moc chybíš. A jak bych to s Tebou všechno chtěla probírat. Nicméně miluju. A ty víš. A hlavně, ať je to vše v pohodě.

No a prostě jsem naprosto dojatá, prostě jsem citlivka a nestydím se za to! Teď bych zrovna potřebovala to mužské obejmutí, kdy bych prostě byla ta malá Léňa a nechala bych se objímat. Mám se fajn. Není to o tom, že bych byla smutná nebo špatná. Jen zažívám pocit vzrušení, adrenalinu a nejde to ani moc popsat.

Ne, nebudu mít očekávání. Prostě vše je oukej. A důležité je věřit. Tancuješ. Na svý scéně života a je jen na Tobě, co si dovolíš a co už ne.. 🙂

“A co vlastně děláte vy?” “No, já.. ”

Nicméně dnes mi došlo, že jsem tam tenkrát vlastně ani nechtěla. A tak ve všech myšlenkách poslouchám fajn hudbu, možná bych i malovala, ale zároveň píšu o 100 šest! a měla byhc jít spát, abych byla na zítřek ready.. anebo bych se měla připravovat. Když já jsem ale tak vzrušená a nedočkavá, jako když děti čekají den před Vánoci na Vánoce.

” a děkuji všem. ”

Ať už to dopadne jakkoliv, dopadne to dobře a bude to bžunda, jakože sranda. Zítra si dám pak panáka, a budu šťastná, že to je za mnou, i když to bude supr čupr. Život je o výzvách. Tak běž! 🙂

Prostě pokud se ještě bojíš, třeba nenastal ten čas anebo právě nastal, neboť bát se budeme vždycky, ale tak jinak. Víš, co myslím? “Divnopavouku..” Zpívám si v duchu, a unáším se na všech těch emocích, myšlenkách a přáních.

Vaše Léňa, které opět mluví v hádankách, ale to už je prostě ona. Tak snad bude o čem psát.. snad vás to baví. Čau.

 

Obrázek použit z : http://nyceducator.com/2018/01/what-makes-you-nervous.html

 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru