Když jsme včera ulehli totálně unaveni do postele, dnes jsme se vzbudili plní energie. Nutno ovšem říct, že jsme si vyjímečně trochu přispali, a spali asi do 9. Pak už jsem se snažila napsat článek, nabalit věci na dnešní trip, a holá za dobrodružstvím. 🙂
Jelikož jsme opět nestíhali, a Martin s Míšou už trochu naléhali, článek jsem nedopsala, a jen jsem si sbalila plavky, ručník, pití a tenisky. Proto ty menší zpoždění vydání článků. Monte Capanne, nejvyšší bod Elby, to byl náš dnešní cíl. S klukama jsme ještě rychle uvařili těstoviny a vzali bazalkové pesto, to byl nás dnešní rychlý, ale dobrý oběd, nebo spíše večeře, neboť snídaně byla pózdní a vydatná. Měli jsme vločky s jogurtem, brusinkami, banánem a pak ještě suchary stuňákem atak. 😀 Já vím, zvláštní kombinace, ale měli jsme hlad. 😀
Po snídani už následovala italská rošáda v autě, tím chci říct, italské zatáčky. 😀 Dávali jsme si občas zastávky, neboť bylo toho opravdu hodně k vidění. 🙂 Jelikož jsou ale všechny ulice moc úzké, a všichni jezdí moc rychle, a sekají ty zatáčky tak rychle, že tě kolikrát až omyje :D, musíme hlídat cestu, aby do nás někdo nevpálil. I když většinou stojíme někde na okraji, abychom nepřekáželi. I tak tyhle zastávky probíhají velmi rychle. 🙂
Dojíždíme do místa, odkud se vydáváme pokořit nejvyšší bod Elby, Monte Capanne. Nachází se v západní části ostrova a je vysoká 1019 m. Můžete sice jet i lanovkou, ale rozhodneme se pro variantu: vyjít horu pěšky. 🙂 Je to strašně zajímavá zkušenost pro mě, nejsem nějak extra zvyklá chodit po horách, ale vždy mě baví zkoušet nové výzvy, a hory nejsou vyjímkou. Nejdříve jdeme cestičkou připomínající kamenné schody, do toho šikmé uličky a domečky se zelenými okenicemi, jak je v Itálii zvykem. Pak ale samozřejmě přejdeme do lesnaté části, a to už je jiná. Cestou míjíme několik turistů, většina jde však směrem dolů. Trochu nás udiví, že nevidíme nikoho jít s náma nahoru. 😀 No je doba oběda, kdy slouníčko nejvíce praží, možná to bude ten důvod. V lesnaté části ochutnáme také zdejší ostružiny, které jsou úplně malilinkaté, ale moc dobré. Pak už zase pokračujeme a stoupáme výš a výš. Cesta zdá se být náročnější a náročnjší, až si nakonec v tom vedru dáváme pauzu na pití a meloun, který nás příjemně osvěží. Druhá polovina cesty se značně změní na čistě přírodní cestu plnou kamenů. Vše je najednou příkřejší, a někdy si musím pomoct i lezením po čtyřech. I když po mě teče, občas už jsem trochu unavená, vždy se překonám a jdu dále, protože ten výhled a pocit za to prostě stojí. Cesta ubíhá, občas vytáhnu foťák a vyfotím to, abych si na to pak jednou mohla vzpomenout, co jsem za svých mladých let vyváděla. 😀
Dojdeme pak k jednomu mezistupni výšlapu, kde se mi moc líbí. Už jste dostatečně vysoko na to, abyste mohli vidět krásný výhled nejen na Elbu, zároveň však víš, že to ještě není ten úplný vrchol. Vzduch a atmosféra je tu ovšem moc příjemná, a tak se na chvíli zastavíš, sedneš na obrovskej kámen a jen pozoruješ, posloucháš hory a je to fajn. Cítíš mír v duši. 🙂
Když vystoupáš na vrchol, je to hezký pocit. Pak si na chviku sedáte a kocháte se výhledem. Na vrcholu strávíš ještě asi něco přes hodinu, kdy se prostě jen kocháš a užíváš si ty panoramata. Ještě se posilníte hroznovým vínem a nějakou sladkostí, abyste doplnili energii. Nakonec se rozhodnete dolů sjet lanovkou, která spíše připomíná klícku od ptáka Ohniváka. 😀 Vypadá to na hezkej adrenalin, dokonce usmlouváme i cenu, tak proč ne. Sejít pěšky dolů by bylo určitě taky fajn, ale prostě nás láká ta lanovka. Vypadá to dobrodružně. A kde je dorodružství, tam je Léňa. 😀
Po tomto výšlapu nám vyhládne, ale rozhodneme se oběd, nebo spíše večeři sníst někde na pláži. Jelikož má Elba asi milion pláží, většinou na nějakou natrefíš. Tu, na kterou jsme natrefili my, nakonec nevybereme, a rozhodneme se jet dál. Dojíždíme k docela osamělé pláži, kde je krásně netknutá příroda, vlny tryskají a narážejí do skal, všude jen málo lidí. Pláž je tvořena z obřích a menších kamínků, které sice nejsou tak pohodlné, ale ty vlny a ta pláž vypadá tak zajímavě! 🙂 Rozhodneme se jít vykoupat, dokud ještě svítí slunce. Nejdříve se musíme dostat trochu dál, kde je více vody a nehrozí naražení na kameny, které jsou zprvu trošku nepříjemné. Poté se ale necháš unášet obrovskými vlny, které si s Tebou tancují všelijaké tance, a ty se jen necháváš vést. Je to něco nepopsatelného. Samozřejmě mám z obrovských vln respekt, několikrát mě i smetou, že sotva popadám dech. Trvá to ale vždy chvilinku, a pak už jsou zase menší a malinkaté. A pak se to zase rozbouří a ty se jen necháváš unášet. Je to tak silný okamžik! Moc mě to baví!
Pak se tedy rozhodneme sníst naše penne s bazalkovým pestem, a řeknu Vám, dost nám vyhládlo za celej ten den. Penne sníme raz dva :D. Pak si dáme ještě kousek sušenky, a pokračujeme opět do vody. Tentokrát už bez Martina a Míši. Ti jen odpočívají. My ovšem ve vlnách strávíme další půlhodinu, ne-li více, a je nám prostě fajn. Připadám si jako v jiném světě. Pokusím se i potopit, ale ještě stále mám z moře, a vody obecně respekt, proto pomalu, ale jistě. Občas cítím sůl v nose i puse, občas to trochu štípe, nakonec se ale vždy cítím strašně dobře. Dokonce mám pocit, že se i pokožka zlepší a pročistíte Vaše tělo tou mořskou solí. 🙂
Nakonec se čvachtáme v moři skoro až do západu slunce, stojíme už pak u kamene a necháváme se práskat vodním výraskem v podobě obřích vln, které ale zároveň u břehu nejsou už tak velké, a tak jen stojíme a občas nás to trochu smete. Berte s nadsázkou. 😀 Musí to vypadat vážně vtipně, když 3 lidi stojí u kamene a nechávají se unášet vodou ve stoje. 😀
Na Elbě se mi líbí především rozmanitost. Není pláž, která by byla stejná. Například první den jsme byli na pláži, kde byly přírodní vany. Obrovské koryta plné vody. 🙂 Prostě každý si přijde na své, a mě baví tuhle rozmanitost prozkoumávat.
Pak ještě sedíme na pláži a porozujeme západ slunce. Ještě nikdy jsem neviděla zapadat slunce u moře, byl to krásný okamžik, a já jen koukala a přemýšlela, a snažila se nemyslet na špatné věci, ale spíše ty hezké. 🙂 Když přijíždíme do kempu, dávám si sprchu, cítím se krásně unavená, i když plná energie. A víte, co je vtipné? Že zase zabloudím a málem vlezu do jiného karavanu. Sousedé to jen pozorují od stolu, smějou se tomu a pak klukům říkají: “Ta vaše se Vám zase ztratila.” 😀 No jo, Léňa se ztratí prostě všude, klidně i v kempu, kde už je čtvrtej den. 😀 Proč ne, že. 😀 Já už totiž několikrát málem vlezla do špatného karavanu no. Aspoň je sranda. Ale včera jsem třeba cestu nočním městečkem našla! Nic jiného ani nezbývalo. 😀
Pak ještě volám mamce, že žiju a jsem v pohodě! :D, pak upravuju fotky, píšu článek, a nakonec ještě jdeme k Míšovi a Martinovi s klukama na vínko. I když bych nejradši psala, rozhodnu se na chvilku jít, neboť jsme to slíbili, a určitě to bude fajn.
Bylo to zajímavé, dozvěděla jsem se zase něco nového z prostředí právníků, a pak už všichni jdou spát, jen já jsem vzhůru ještě v 5 ráno, abych dopsala článek a doupravovala fotky. Zítra to bude asi náročné vstávání, ale věřím tomu, že to bude stát za to. A věřím tomu, že i Vás snad články baví, a můžete tak cestovat se mnou. Přeju si. Doufám. Děkuji. A posílám všem krásnou dobrou noc či ráno, ať jste kdekoliv! 🙂 Zdravím také domů. 🙂
P.S: Poznala jsem nové slovo, EKLEPTIK.
Vaše bláznivá Léňa 🙂
