At the beginning I would like to say a word of thanks. At the beginning, therefore, because this article will be long, and I’m not sure if you will be interested to the end. At first, It will be in English, later in Czech. (Sorry for my mistakes in English.)
So.
Alberto, thank you for the experience, giving me a chance, long conversations, your patience and your moods. They taught me a lot. Thank you for the opportunity to be dirty from paint. :)) I’m really, really glad for it.
Martin, thank you for meetings, funny conversations, fuse ejected in one morning before exhibition :D, for your friendly character and trip on your cottage. !
Small Anička, thank you were on the same note, for dancing and ferocity!
Higher Anička, thank you for your understanding, conversations about A., drinking the Absinth at first day when we met! 😀                                                                                                   Armin, thank you for all our crazy, deep and beautiful moments.
I thank Leo for the fact that I could learn you, “High five”.
Thank you to all who were there, who supported me and who are just fine. It was and is great.
Thank you that I could be myself and free, wild and smile Lenny how I am. Don’t remember these beautiful times, don’t forgot me, please. And now, if you want, just continue on reading or do something else. (Down you can find a lot of photos.)

565ff5b02dce6041cb1ebe7b2d0caf290318e4d1_m

A tak si říkám, co tohle všechno znamená. Upřímně si myslím, že dost. Moje tělo je doma v Beskydech, hlava ale stále lítá někde v galerii a občas se zastaví i v divočině… Už asi po 101. koukám na video ze závěrečné párty. Z rozlučky. Rozlučka nakonec trvala dlouhé 3 dny, které byly ale tak deep a skvělé, že prostě ani nevím, jak to vše popsat. Utekly tak rychle, ale stalo se toho tolik. Tolik krásného.

Moje hlava je stále tam. Moje hlava stále znovu a znovu přehrává scénář toho, co se stalo. Moje hlava tancuje. Moje hlava je divoká. Moje hlava je zamyšlená. Moje hlava flirtuje. Moje hlava je uražená. Moje hlava je smutná. Moje hlava se směje. Moje hlava je zmatená. Moje hlava se rozhodne užít si ten večer, jak nejvíc to jde. Moje hlava je stále tam.

Když jsem přišla na opravdu poslední den této “rozlučkové edice” :D, cítila jsem se nervózní. Věděla jsem, proč se tak cítím. Věděla jsem, proč a hned první otázka Martina mě dostala: “Hey, jsi byla včera nějaká divoká prý.” Ano, včera jsem kalila s Arminem do 6 do rána. To byl druhý den rozlučkové edice. Už od prvního setkání s A. jsem věděla, že mě něco v něm zajímá.

A tak jen vysazeni na konečný stanici metra po tripu do divočiny, ocitáte se najednou úplně v jiný sféře. Víte ale, že si to prostě nechcete nechat zkazit, víte, že si to ještě užijete, že ještě přece není konec. Ještě den a něco to bude fajn. Ve všech těch myšlenkách jdete koupit papírky a tabák. Snažíte se dojet do centra. Avšak to by nebyla  Léňa, kdyby samozřejmě nepopletla směr nebo cestu. A tak se Armin směje mému orientačnímu nesmyslu, který už poznal hned první den našeho setkání, když jsem se ho snažila navést do jedný kavárny.. Haha.

Jedeme si tak v metru a pokračujeme v našich myšlenkách. No a nakonec jdeme na véču, touláme se večerní Prahou a povídáme si. Armin byl docela tichý, ale vždy, když promluvil, stálo to za to. Armin je typ muže, který Vás nechá na otázku čekat. Občas jsem čekala opravdu dlouho, ale učilo mě to trpělivosti. Bylo to trochu zvláštní. Nějakým způsobem mě to vlastně i bavilo. Nějakým způsobem se mi s tím člověkem dobře mlčelo. I když mé já občas našeptávalo: “Tak už se na něco zeptej, no táák.” I přesto se mi s ním dobře mlčelo.

kk

Pak potkáváme jednu slečnu, jejíž jméno nebudu jmenovat, ale řeknu Vám, bylo jasný jak facka, že se ji A. líbí. Bylo to docela funny pozorovat. Potkáváme taky Rona Weaslyho! Ano, je to doprovod tý slečny, a to je taky kapitola sama pro sebe. Má prostě hlas jako Ron a brýle jako Harry Potter. Řeknu mu to. Byl ale fajn. Akorát neměl zrzavý vlasy.

ron

Pak už se ocitáme zase sami, a nakonec se jdeme projít ještě na Náplavku. Víte, co je super? Když můžete s někým probírat tolik věcí, ležet na zemi a necítit se přitom trapně. Prostě to bylo fajn. No a nakonec ještě hrajeme na klavír, ale moc nám to nejde. Potulujeme se, a naše kroky vedou do jednoho nonstopu, kde se teda děly věci! Myslím tím u vedlejšího stolu. Jedna slečna, značně opilá, předvádí všemožné a má kolem sebe pár náctiletých kluků, kteří nejspíš myslí pouze na to, jak by si rádi dnes .. no víte co. Nenecháváme se nějak zaskočit, ba naopak, přijde nám to všechno docela absurdní. A v této absurdnosti pokračujeme.

Nevím, co to bylo, ale cítila jsem to. Koukali jsme si do očí a já to cítila. Cítila jsem, že se něco změnilo. “It’s an experiment” he said. Bylo to silné. Bylo to vyjímečné. Bylo to krásně mladé a svobodné. Nakonec chvíle strávené v tomto nonstopu zhodnotíme nějak takto: “It was a shit, but I really like it on the same time.” Ještě stihnu naučit A. ťukat drinky na Léňův způsob, prostě jsme sehraní. Je to sranda.

Když jsem přišla na opravdu poslední den této “rozlučkové edice” :D, cítila jsem se nervózní. Šla jsem pozdravit Alberta, Lea a Armina. Cítila jsem se divně. Pak jsem se na to ale vyprdla a řekla si, že prostě budu fajn. Vzala jsem sklenici vína a řekla: “Tak na zdraví. Cheers!” Vydechla jsem všechny ty strasti, nervozity a jiné, a prostě začala se mít fajn. Alberto pak ještě maloval portér Aničky. S A. si ťukneme skleničkami a máme to fakt sehrané na “Léňův způsob”. A pak to začalo. Pustila se hudba, a mě to vytáhlo na parket. Miluju tanec! Společně s Aničkou jsme to teda krásně rozjely. Aničko, Aničko, pokud to právě čteš, byly jsme fakt dobrý.

A tak si to pěkně jedeme na Doorsy a je nám fajn. Proč být vážní, když můžete být free and young?:) Víte co? Miluju lidi, kteří jsou blázniví. I love people I can be crazy with. Miluju, když se uvolní atmosféra a lidé jsou sami sebou. A tak se mi nakonec podaří roztancovat i Alebrta, na což mi A. říká: “I know Alberto so long, but I haven’t seem him to dance never!”Roztancuju i Armina. A postupně i další lidi. S Aničkou to rozjíždíme a myslím, že jsem si s Aničkou vážně padla do oka. Nakonec, myslím si, že se mají fajn i ti, co zrovna netancují. Ale přesně ten pocit, když někdo chce tancovat, ale stydí se, a nakonec to překoná, miluju. Mám radost, když se mi někoho podaří přesvědčit a on pak vypadá tak radostně. Jinak se na akci ocitá také Ronald, který si povětšinu času hraje s malým Leem. Je to cestovatel a zrovna se ocitl v Praze. “Hey, It’s 2 o clock and still having party, It’s so nice.”

Všude spousta emocí. Všude tolik energie. Na špinavém koberci od barev tancujete divoce do rána. Necítíte už nohy. Ale musíte tancovat. Miluju to. Alkohol, hlasitá hudba, 4 ráno a rozbitý sklenice. Emoce. Pocity. Doteky. Myšlenky. Smutek. Radost. Vzrušení.

Asi v 5 ráno tancuju poslední tanec se zavřenými oči. “Just imagine you’re in South America, everybody are dancing, turn left, turn right, feeling the smell..”

Postupně lidi odcházejí, a nakonec zůstane Alberto, Armin, já a Anička. Ne ta tančící, ale ta druhá Anička. Povídáme si asi do 7 do rána, a je to tak strong. Pokud jste někdy zažili jakési napojení, víte, o čem mluvím. Je Vám v tu chvíli úplně jedno, že sotva držíte oči. Je Vám jedno, kolik je hodin, a že jste plánovali být už dávno na bytě v posteli. Je Vám to jedno. Je Vám to jedno, protože cítíte tu energii, a to, že je to dnes výjimečné, a že už to zítra nemusí být. Že už to zítra takové prostě nebude.. Pak už uleháte a usínáte..

“It was a crazy ride!” Byla to divoká jízda, bylo to skvělé. Stručné, ale jasné shrnutí celé rozlučky. Nakonec ještě jdete na oběd, kde ale sotva něco sníte, jak jste toho všeho ještě plní. Pak se vracíte zpět do galerie a vychutnáváte si poslední kousky této hry. “It was like on a dream.” Kevin, Foals, Jack Johnson (It’s all Understod) a jiné songy hrají nám do uší. Jen si všichni užíváme poslední momenty. Je to tak silné a trochu smutné zároveň. Nechci, aby to skončilo. Všichni se tak nějak loučíme vnitřně i na venek. Doufám, že Vás ještě uvidím. Přeju si.

Moje hlava je stále tam. Moje hlava stále znovu a znovu přehrává scénář toho, co se stalo. Moje hlava tancuje. Moje hlava je divoká. Moje hlava je zamyšlená. Moje hlava flirtuje. Moje hlava je uražená. Moje hlava je smutná. Moje hlava se směje. Moje hlava je zmatená. Moje hlava se rozhodne užít si ten večer, jak nejvíc to jde. Moje hlava je stále tam.

Thank you all.

“It’s not a last day”, he said . “I hope so.”,I said.

Last word: “If you read id, you can see a movie I ORIGINS. And just tell me something. Don’t be silent now, please.”

Thank you all.

Your crazy Lenny

2M3A46012M3A46052M3A46262M3A4633 - kopie2M3A46402M3A46532M3A46582M3A46652M3A46682M3A46982M3A47292M3A47322M3A47332M3A47422M3A47432M3A47582M3A47592M3A47612M3A47622M3A47632M3A47642M3A4766

 

 

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *