O motýlovi, který pozoroval a skládal básně

Celý den cítím, že chci něco napsat. Nechci však tlačit na pilu. Nechci se vůbec pouštět do konkrétních témat. Dnes ani nechci dávat “rady”. Dnes je mi to jedno. Ne tak, jak si asi myslíte. Jinak. Dnes nechci nic naznačovat, ani nikoho pobízet, navádět či svádět. Vlastně chci jen psát, co mě napadne. Jen to volně ze sebe dostat.

Znáte ten pocit, když Vám v hlavě lítá milion myšlenek, ale přitom to není tak, že byste přemýšleli nad tím vším. Že byste se utápěli. Že byste dostali hysterický záchvat nebo já nevím co. Vy se stáváte na chvíli pozorovateli. Jen tiše a mlčky pozorujete. Jakobyste byli nad tím “něčím” a pozorovali to z vrchu. Jako, když zabloudilý motýl bude koukat z vesmíru na nějakou květinu. On ani nemusí být zabloudilý, může být více než uvědomělý o tom, kde a proč se nachází. Kouká a cítí to zvláštní “něco”. Neví, zda se má smát nebo brečet, tak jen přemýšlí. A možná je mu i fajn. Pak ale občas zabloudí do smutku. A pak je mu to zase jedno. A i když má pocit, že tomu v jednu chvíli nerozumí, pak má zase pocit, že tomu rozumí. A vlastně se vůbec nechce nad tím zamýšlet. Chce jen odpočívat a doufat v lepší zítřky. Přál by všem okolo a sobě samotnému víru. Cítí se zvláštně, ale zároveň pokorně. Je pro něj těžké o tom všem psát, ale má pocit, že by se to mělo vědět. Je těžké to vysvětlit, ale on to vlastně ani  vysvětlovat nechce.

Ráda bych se s Vámi ještě podělila o to, co jsem si dnes se zaujetím přečetla a zamyslela se nad tím. Třeba Vás to taky zaujme. (Tímto děkuji kamarádce Janě, která to sdílela na Facebooku. A děkuji samozřejmě autorovi, panu Coelhovi. 🙂 )

“Nechoď ani rychleji, ani pomaleji než tvoje duše. To ona tě totiž poučí na každém kroku o tvé užitečnosti. Ta někdy spočívá v účasti ve velkém boji, jenž pomůže změnit chod dějin. Jindy však spočívá v tom, že se bezdůvodně usměješ na nekoho, koho jsi čirou nahodou potkal na ulici.” – Rukopis nalezený v Akkonu

A na úplný závěr báseň, která s tím vším, co tady je, nemusí vůbec, ale vůbec souviset. Třeba je to jen “náhodný kolemjdoucí”, na kterého se máš usmát.

Název: Motýl by si přál

Přál by si více lásky a míru,

přál by nám všem víru.

Tak silnou, abychom se stávali osobnostmi,

a nezapomínali na důležité ctnosti.

(L.R.)

.